Málo platné, člověk si začne něčeho vážit až ve chvíli, kdy to ztrácí. Ben se už dlouho nemůže dočkat, až alespoň některé z jeho dětí opustí rodné hnízdo a on bude zbaven pohledu na to své nevydařené potomstvo. Nikdy by si samozřejmě nepomyslel, že by mu dům bez dětí mohl připadat podivně prázdný a smutný. Naštěstí ovšem, jak říká jedno moudré rčení, "dobrého pomálu". A Harperovic ratolesti, jak to vypadá, nemají ještě zdaleka v úmyslu přestat oblažovat rodiče svou přítomností.