Stará láska nerezaví, říká se. Ani Susan by jistě nechtěla pravdivost tohohle rčení zpochybňovat. Byla to však láska, když ji Kirk nechal tři hodiny stepovat v lijáku před kinem na pospas posměvačným pohledům kamarádů? A teď, když si ji našel na internetu, by chtěl jakoby nic navázat tam, kde přestal? Osmadvacet let v sobě Susan dusila to ponížení. Teď konečně přišla její chvíle. Pomsta je sladká. A Kirka bude tenhle jeho neprozřetelný pokus stát víc než dva tucty růží a večeři se šampaňským v La Framboise!
(Susan obdržela květiny od jejího bývalého přítele.) Alexi: Toto došlo pro vás. Susan: Bože. Alexi: Co? Se vám nelíbit? Susan: Ne, jen se bojím. Naposledy mi Ben poslal květiny, když přejel kočku. Co udělal tentokrát? Alexi: Nic. Susan: No, to by na kartu nenapsal. Rád mě překvapí, když přijdu domu. Tenkrát s tou kočkou, to mi napsal "Dobrá zpráva, odnaučil jsem Kitty spát pod autem". Alexi: Ne, ne, ne. Květiny ne od váš manžel, ty od muže jménem Kark. Susan: Kark? Ježíši, snad ne Kirk Mason. Neviděla jsem ho léta. Alexi: Jo, že by utýct z vězení? Susan: Ne, je to bývalý přítel. Alexi: Nono, šibalka. Susan: Jakápak šibalka? Je to zkrátka přítel. Alexi: Já to znát od nás, jeden kytka znamená přítel, ale tolik kytka, to znamená, chci dělat děti, už dnes večer.
(Susan volá Janey.) Susan: Janey? To jsem já. Ne, nezavěšuj, o vitamíny se železem tentokrát nejde. Janey: Mami, teď není vhodná doba. Susan: Musím tě varovat, kdyby volal chlap a myslel, že jsem to já, tak zavěs. Tak jo, pa. Janey: Ne, počkej. O čem vlastně mluvíš? Susan: Ten muž se mnou chce mít poměr, požádal mě o číslo mobilu, já sem zpanikařila, tvé číslo bylo jediné, na které jsem si vzpomněla, tak jsem mu ho dala. Janey: Mami? Ty máš poměr? Proč ale až teď? Susan: Janey!