Moje rodina

Čtyřicet je člověku jen jednou v životě. Tedy některému - jak trochu jedovatě poznamenává Nick, i dvakrát nebo třikrát, ale to je v podstatě vedlejší. Důležité je, že to je doba, kdy na dveře neodbytně klepe krize středního věku. Mládí je pryč, do penze daleko, co se dalo prožít, to už jsme si prožili... Může se Susan někdo divit, že jí ta blížící se čtyřicítka nenaplňuje právě životním optimismem? Ale třeba ještě není pozdě. Třeba se může i teď ještě začít znovu. A odkud se začíná znovu nejlépe? Správně, odtamtud, kde jsme začínali poprvé. Kdyby se Susan trochu zamyslela, možná by si uvědomila, že dvakrát se do stejné řeky vstoupit nedá. Jenomže to si ona v tuhle chvíli rozhodně nehodlá připustit.