Moje rodina

Susan: Jsem špatná.
Ben: Tak si dej čaj.
Susan: Jsem hodně špatná.
Ben: Tak si dej bylinkový.

(Jayne žádá o povolení, aby si mohla koupit "vodní" podprsenku.)
Susan: Zlato, buď ráda za to, čím tě Bůh obdařil.
Jayne: Obdařil? Táta je má větší!

Susan: Nicku, chtěla bych jenom jedno. Jíst aspoň jedno jídlo společně, jako normální rodina.
Jayne: Normální rodiny nejedí společně.

Jayne: Miku, mám rozhlásit ve škole, že se počůráváš?
Mike: Ale to není pravda!
Jayne: A komu budou věřit?

Bridget: Tady píšou, že některým ženám se rodí mimozemšťané. Je to možný?
Susan: Všichni muži jsou od narození mimozemšťané.

pacientka: Ani nechci věřit, že máte děti.
Ben: Já taky ne.

Nick: Hledáš perspektivního muže.
Jayne: Ne, hledám perspektivního puberťáka.

(Jayne přichází z rande pozdě domů.)
Nick: Víš, kolik je hodin?
Jayne: Ano, dobrou noc.
Nick: Počkej, nemohl jsem spát. Je těžký být osamělý rodič.
Jayne: Nicku, ty nejsi rodič.
Nick: Ale jsem sám.

(Nick se chystá zahájit vážný rozhovor o randění.)
Nick: Takže, kluci chtějí jen jedno. Naštěstí holky chtějí to samý.

(Susan a Ben odjeli na víkend pryč. Obývákem prochází Jayne v odhalujících šatech.)
Nick: Kampak jdete, mladá dámo?
Jayne: Ven.
Nick: V těhle šatech teda ne! Mazej nahoru a vem si něco slušného.
Jayne: Trhni si!
Nick: Ach, rostou tak rychle.

Ben: (k Susan) K tobě mi měli dát návod k použití.

(Nick pije mléko přímo z láhve.)
Susan: Nicku, narodil ses ve chlévě?
Nick: Já nevím, tys u toho byla.

(Nick nahrál falešný vzkaz.)
Nick: Mami, tati. Jestli mě vidíte, pošlete mi peníze, než bude pozdě. Jsem zoufalej.
(Ben leží v posteli s popcornem a směje se.)

Ben: Kdyby záleželo pouze na mně, nechal bych všechna jízdní kola sešrotovat. Rovnou i s jejich majiteli.

Susan: Večeře je hotová.
Janey: (k Benovi) Dokážeš si představit, že v některých rodinách je to radostná zpráva?

Susan: Nedáme mu čepici? Studí ho hlava.
Janey: Nepůjdeme ven? Venku je o deset stupňů víc.
Susan: Debilní kotel. S tuctem spojených konvic bychom na tom byli líp.

Ben: Přeju vše nejlepší k narozkám.
Susan: Nemám narozeniny.
Ben: To si myslíš ty.
(Ben se začne tulit k Susan.)
Susan: To samé jsi mi dal loni.
Ben: Tam to jsi unosila, tak dostaneš nové.

muž: Takže počet hlasů odevzdaný ve volbách je následující. George Edward Clover...
Susan: Blb.
muž: ... 931 hlasů. Susan Barington Harperová...
Susan: Buďme optimisty.
muž: ... dva hlasy.
Susan: Co?
Ben: Dva.
Susan: Žádám o přepočtení.
muž: Jeden, dva.

Ben: Michaele, co tu pořád hledáš?!
Michael: Hledám Nikolku.
Ben: Ono to upláchlo?
Michael: Říkal jsem ti, že to není to, ale ta. A neboj neutekla ven.
Ben: Ó, to jsem si oddechnul.
Susan: Je jedová?
Michael: To bych tak netvrdil.
Susan: A jak bys to tvrdil?
Michael: Říká se jedovatá.

Ben: Nezbývá mi, než vám gratulovat. Překonal jste světový rekord v počtu kazů.
pacient: Jémine.
Ben: To si vykřikujte, až budete platit.

Nick: Není na tom králíkovi něco divnýho?
Ben: Jo, je tu dva dny a ještě po mně nechtěl peníze.

Susan: Hele, mám zamluvit restauraci před filmem nebo po něm?
Ben: Co? Neřeklas mi, že něco máme.
Susan: Na lednici visí lístek, Brigitte ti to zapsala do diáře a já rtěnkou na zrcadlo v koupelně.
Ben: Mě nestačí naznačit.

Nick: Chtěl jsem si půjčit tvůj notebook.
Ben: Dal jsem ti ten starej.
Nick: Není funkční.
Ben: Tak to jste kompatibilní.

(Susan obdržela květiny od jejího bývalého přítele.)
Alexi: Toto došlo pro vás.
Susan: Bože.
Alexi: Co? Se vám nelíbit?
Susan: Ne, jen se bojím. Naposledy mi Ben poslal květiny, když přejel kočku. Co udělal tentokrát?
Alexi: Nic.
Susan: No, to by na kartu nenapsal. Rád mě překvapí, když přijdu domu. Tenkrát s tou kočkou, to mi napsal "Dobrá zpráva, odnaučil jsem Kitty spát pod autem".
Alexi: Ne, ne, ne. Květiny ne od váš manžel, ty od muže jménem Kark.
Susan: Kark? Ježíši, snad ne Kirk Mason. Neviděla jsem ho léta.
Alexi: Jo, že by utýct z vězení?
Susan: Ne, je to bývalý přítel.
Alexi: Nono, šibalka.
Susan: Jakápak šibalka? Je to zkrátka přítel.
Alexi: Já to znát od nás, jeden kytka znamená přítel, ale tolik kytka, to znamená, chci dělat děti, už dnes večer.

(Susan volá Janey.)
Susan: Janey? To jsem já. Ne, nezavěšuj, o vitamíny se železem tentokrát nejde.
Janey: Mami, teď není vhodná doba.
Susan: Musím tě varovat, kdyby volal chlap a myslel, že jsem to já, tak zavěs. Tak jo, pa.
Janey: Ne, počkej. O čem vlastně mluvíš?
Susan: Ten muž se mnou chce mít poměr, požádal mě o číslo mobilu, já sem zpanikařila, tvé číslo bylo jediné, na které jsem si vzpomněla, tak jsem mu ho dala.
Janey: Mami? Ty máš poměr? Proč ale až teď?
Susan: Janey!