Morbito: Guardian of the Sacred Spirit
(Seirei no moribito)
Ičiban
Jeden z nejlepších anime počinů posledních let a nejspíš i vůbec.
Akce, exotika, romantika, přírodní lyrika, zajímavá myšlenka a epika příběhu, mystika, žádná správně odměřená ingredience ve výsledném bentó nechybí.
Snad jen vývoj a zrod Posvátného ducha mi připadal až příliš analogický genderovému protějšku a připadalo mi to trošičku hloupé, ale to je jen drobný kaz v detailu.
Vysoce oceňuji realističnost postav s osobním vývojem i vnitřními konflikty, hloubky příběhu a zachycení způsobu života a mentality obyvatel onoho asijského koutu, kterému by nejlépe odpovídala himalájská část Číny.
Mnoho anime doprovází výtečná hudba, většinou instrumentální, Seirai no Moribito (Ochránce Posvátného ducha) je jedním z nich. Působivá v melodii i překladu je taktéž vokální skladba Nahji no Uta, evokující atmosféru místa (http://www.youtube.com/watch?v=bK9cSX-peE4)
Putování za prací
Dostat se Seirei pod kůži není žádná legrace. Balsa je sice statečná hrdinka jedna radost a věrný Tanda dokonalý nejlepší přítel, ale poslouchat roztodivné myšlenkové pochody prince Čaguma jde občas trochu ztuha (a epizody typu "Čagum si hledá kamarády" tomu vůbec nepomáhají). Když pak musím sledovat i počínání učence Shugy, který místo toho, aby plnil roli potenciálního hybatele děje, jen objevuje fakta, která jsou divákovi dávno jasná, nebyl jsem si jistý, jestli putování s vejcem vodního démona vůbec dotáhnu do úspěšného cíle. Ale chtělo to jen menší dávku trpělivosti. Zcela atypický přístup tvůrců, kteří vypráví hlavní linku jako pozvolné fantasy drama i kapitolu alternativního dějepisu zároveň, si mě postupem času získal, nemluvě o dokonalé audiovizuální stránce. Při sledování čarokrásné krajiny podkresleném pohádkovým soundtrackem Kenjiho Kawaie zkrátka není možné neroztát. V závěru poslední epizody jsem se cítil jako na konci výletu plného zážitků a dojmů. A na pár chvil mi bylo upřímně líto, že to nebylo doopravdy.