(Čočkin chodí po obchodním centru a mává notebookem. Franta ho jde pozdravit.) Čočkin: Hledám wifinu, když mi ji ten debil vypnul. Franta: Wifi? Čočkin: No, už jsem jednu chytil dole u toho Čonga, jak prodává boty, ale naběhl na mě, že prej mu snižuju datovej tok, a nemůže se dívat na ty svoje debilní vietnamský seriály.
Luděk: Tondo, zdar. Co se děje? Tonda: Blanka s tebou chce dělat rozhovor do školního časopisu. Luděk: Proč jako? Tonda: Že prej seš osobnost. Luděk: No, tak to všichni vědí, že jsem. Kvůli tomu, vole, se mnou nemusí nikdo dělat rozhovor. Tonda: Můžeš mi to u Blanky celý podělat, když zjistí, jakej jsi. Budeš se muset chovat nějak jinak. Luděk: Hej, klid, Tondo. Mluvil jsem v Poště pro tebe, umím to s médiama. Tonda: Luďane, bude se tě ptát na těžký otázky, a věř tomu nebo ne, budeš muset projevit i názor. Luděk: Čekal bych, že mi jako víc věříš.
(Děti mají za úkol nakreslit, co dobrého by pro město Most udělaly.) Blanka: Tak kdo už něco nakreslil? (přijde k dítěti) Tak ukaž. To je hezký, co to je? dítě: Chci, aby nám bílí přenechali trh s perníkem.
Luděk: Ne, moje požehnání fakt jako nemáš! Franto, já tě mám rád, ty jsi fajn člověk, jako jsi můj kamarád, ale představ si, co by to bylo, kdybyste spolu začali chodit. Co by tomuhle řekli lidi, vole?! Franta: Co by řekli? Že Romák chodí s bílou holkou. No a co? To je přece normální. Luděk: Ne, ne, vole. To není normální. Uvědom si, kolik ženskejch, kolik bílejch ženskejch jsi tady v Mostě tak jako občas obšťastnil. Kolik jich bylo? Franta: No, tak pár jich bylo, no. Luděk: A proč si myslíš, že se s tebou scházej pokoutně, potajmu? Franta: Páč jsou vdaný.
(Franta a Eda, který má problémy s potencí na sebe narazí v bordelu.) Franta: Čau, Edo. Eda: Ty vole... Čau. Franta: Co tady děláš? Eda: Já sem tady mrdal... Fakt.