Most!

Dáša: Wow, pařížák, to jsem měla ráda jako malej kluk.

(Tonda jde v Chanově k autu a obskakují ho cikánské děti.)
Tonda: Jděte do školy, nešahejte na mě, vole, nebo do prdele běžte.

(Fandovi dá parta nácků s Vepřekem na hlavu mísu se zkaženým jídlem.)
Vepřek: Tak!
Fanda: Zmrde.
Vepřek: Zkažený žrádlo by jsme měli. Co ještě tak bejvá v popelnici.
Fanda: Nevím, asi tvoje máma.
Vepřek: Máma? Jo, vtipnej. Jakto, že to nevíš, když to každej den vyvážíš?
Fanda: Nevím, bosá hlavo.
Vepřek: A já to vím, ty černá kundo, vole! Bejvá tam taky kočkolit, vole. Ten je plnej kočičích chcanek a hoven. A když tam ležíš bezmocnej a křičíš o pomoc, tak občas nějaký ty kočičí hovna sežereš.
Fanda: Aspoň, že chutnaj, ne?
Vepřek: A ty to budeš vědět taky?
(Vepřek pokyne hlavou na nácka, aby Fandovi narval kočičí hovna do úst.)
nácek: Já ale nemám žádný kočičí hovna.
Vepřek: To je jedno, vole. Hovna jako hovna. Tak běž do parku a nějaký přines.
nácek: Ok, šéfe.

(Čočkin chodí po obchodním centru a mává notebookem. Franta ho jde pozdravit.)
Čočkin: Hledám wifinu, když mi ji ten debil vypnul.
Franta: Wifi?
Čočkin: No, už jsem jednu chytil dole u toho Čonga, jak prodává boty, ale naběhl na mě, že prej mu snižuju datovej tok, a nemůže se dívat na ty svoje debilní vietnamský seriály.

Luděk: Tondo, zdar. Co se děje?
Tonda: Blanka s tebou chce dělat rozhovor do školního časopisu.
Luděk: Proč jako?
Tonda: Že prej seš osobnost.
Luděk: No, tak to všichni vědí, že jsem. Kvůli tomu, vole, se mnou nemusí nikdo dělat rozhovor.
Tonda: Můžeš mi to u Blanky celý podělat, když zjistí, jakej jsi. Budeš se muset chovat nějak jinak.
Luděk: Hej, klid, Tondo. Mluvil jsem v Poště pro tebe, umím to s médiama.
Tonda: Luďane, bude se tě ptát na těžký otázky, a věř tomu nebo ne, budeš muset projevit i názor.
Luděk: Čekal bych, že mi jako víc věříš.

(Děti mají za úkol nakreslit, co dobrého by pro město Most udělaly.)
Blanka: Tak kdo už něco nakreslil? (přijde k dítěti) Tak ukaž. To je hezký, co to je?
dítě: Chci, aby nám bílí přenechali trh s perníkem.

Luděk: Ne, moje požehnání fakt jako nemáš! Franto, já tě mám rád, ty jsi fajn člověk, jako jsi můj kamarád, ale představ si, co by to bylo, kdybyste spolu začali chodit. Co by tomuhle řekli lidi, vole?!
Franta: Co by řekli? Že Romák chodí s bílou holkou. No a co? To je přece normální.
Luděk: Ne, ne, vole. To není normální. Uvědom si, kolik ženskejch, kolik bílejch ženskejch jsi tady v Mostě tak jako občas obšťastnil. Kolik jich bylo?
Franta: No, tak pár jich bylo, no.
Luděk: A proč si myslíš, že se s tebou scházej pokoutně, potajmu?
Franta: Páč jsou vdaný.

(Franta a Eda, který má problémy s potencí na sebe narazí v bordelu.)
Franta: Čau, Edo.
Eda: Ty vole... Čau.
Franta: Co tady děláš?
Eda: Já sem tady mrdal... Fakt.

Čočkin: (čte dotaz z Facebooku Snědé tísně) Kristýna, patnáct let, je v Mostě nějakej babybox?
Luděk: Kristepane, ty vole!
farář: To jsem chtěl říct já.

farář: Musíme Edu najít.
Čočkin: No, to je pravda. By stačilo, kdyby nám dal klíče.
Franta: Tak se rozděláme. Já půjdu k Edovi domů.
Čočkin: Oukej, já jdu do herny.
farář: Mně ukáže směr Bůh.

(Luděk se s Tondou dohaduje o Snědé tísni.)
Luděk: Mimochodem, ty zřejmě půjdeš zpátky z toho gymplu na učňák, protože ne že bych ti nepřál vzdělání, ale ti tam asi vymejvaj mozek, ne? My odjakživa cikány nesnášíme, vole! Že jo?
Dáša: To je zajímavý. Tak včera jsi s nima zpíval písničky, že jo, celej večer, a potom jsi mlel o tom, že ses měl narodit jako cikán. Jo a o tý holce z autodromu, o tý radši ani nebudeme mluvit?
Luděk: Přesně. Přesně o ní mluvit nebudeš.

Luděk: Dám se teďka do kupy, vyrazím do Chanova a vysvětlím jim, jak to je. Prostě, že celá ta věc se Snědou tísní začala, protože se nám Franta snažil zachránit prdel. Tak mě možná bodnou do břicha, ale to se dá přežít, ne?

Tonda: Co bude se Snědou tísní dál?
Luděk: Jak dál? Co se o tohle staráš vůbec?
Tonda: No, všechny plakáty jsou vylepený, a Blanka říkala, že nesmíme polevit, dokud jsme v kurzu.
Luděk: No, v kurzu, ty vole, já jsem v kurzu. Já jsem se ožral včera s cikánama a jsem tak v kurzu, že mi říkají klekí-petra.

Luděk: My psy nejíme.
Jožo: Jak nejíte? Ty vole, u nás cikánů je to tak, Luďku, že když si někoho pozveme domů, rozumíš, tak mu uvaříme svýho psa. Rozumíš? To je taková tradice, je to tak, Franto?
Franta: No jasně, Luďaně, musíš nám ho uvařit, jinak bys nás urazil.
Jožo: A nejlíp takovejdle malinkej, ten je nejlepší na medu, věř mi. Opravdu na medu.
Franta: A ty větší nadíváme, no.

(Ilona přišla Luďka přesvědčit, že by měl Tonda zůstat na učňáku.)
Luděk: A není to třeba znamení?
Ilona: Jaký znamení, do prdele?
Luděk: No, že zrovna my dva máme dítě, které není úplně dementní. Vždyť to je skoro zázrak.

Luděk: Ale co to vidím? Jsi upekl koláč, jo?
Dáša: Dáš si? Pojď, ochutnej.
Luděk: Dám si.
Dáša: Tak co? Jakej je? Chutná?
Luděk: No, myslím, že tvoje plastická operace dopadla o poznání lépe.

Luděk: (naštvaně na Ilonu) Zítra měním zámky, jo?
Ilona: Stejně na to nemáš prachy.
Luděk: Si raději půjčím, ty vole!

(Farář s Čočkinem projíždí dotazy na Facebooku Snědé tísně).
farář: Vykrádám auta, hlavně osobní, ale taky kradu často z náklaďáku. Je to dřina, a v zastavárně mě gadžo ještě víc natáhne. Co mám dělat?
Čočkin: Co odpovíme, otče?
Franta: (čte, co farář odpověděl) Neboj se poctivé práce, všemohoucí ji ocení.
Čočkin: Otče, to je nemůžete strašit hnedka prací. Vždyť přijdeme o přátelství.

Luděk: Skvělý, tak se tady posaď, dej si pivo, ať si vyzkoušíš, jaký to je bejt nezaměstnanej. Jako budoucí absolvent vysoký školy to budeš potřebovat.

(Tonda přijde do hospody.)
Luděk: Co tady děláš? Nemáš bejt ve škole?
Tonda: Ne, ředitel dal Snědou tíseň do tématickýho plánu ZSV, takže teď tu jsem v rámci školy.
Čočkin: Vidíš! A jsme v osnovách.

Luděk: A Eda nic neví?
Čočkin: Ne. Jako mám trochu černý svědomí z toho, že zrovna jeho wifinu používáme na to, abysme pomáhali cikánům.

Laco: Ty vole, co ty tady mektáš? Co to tady zkoušíš, ty vole, za píčoviny. Proč vy tady uklízíte, hej!?
starý cikán: Drž hubu, Laco, doprdele.
Laco: Tady to je Chanov, tady má být bordel. Na co uklízíte? Proč posloucháte?

Luděk: Hej, Čočkin, Ivane, seš tady s náma? Buď tak hodnej, udělej tam, vole, nějaký oficiální logo tý organizace, a dej to na web, ať má tady strejda krytí.
Čočkin: Tak já udělám Facebook.
Eda: Cikáni neuměj Facebook.
Franta: Umíme Facebook. My sdílíme takový ty taneční videa, lajkujeme cikánský moudra, pane.

(Žaneta přijde za Luďkem, sousedi pozorují, co se děje.)
Žaneta: Nazdar.
Luděk: Nazdar. (směrem k sousedům) Co je? Já ji neznám. Ona mě taky nezná. (na Žanetu) Zakřič, vole, na ně, že mě neznáš prostě.
Žaneta: Já toho debila neznám.

(Luděk s Frantou vstupují do polorozpadlého paneláku v Chanově.)
Franta: Koukáš, co? Naše lidová tvořivost. Podle mě bych to tak nechal. Jako kulturní památku, víš? To se mi tu líbí.