Georgia je zřejmě nepoučitelná. Ostatně žádný div. Pro nikoho by asi nebylo snadné smířit se s tím, že musel v pouhých osmnácti letech tak hloupě a zbytečně umřít, a že ještě nadto bude muset - po bůhví jak dlouhou dobu - brát život jiným lidem. Co na tom, že Smrtonoš vlastně nikomu život nebere, že tuhle špinavou práci dělají hrobaříci. Ona u toho vždycky musí být, krev oběti - v pravém i přeneseném smyslu slova - dopadne na ni. A osudu se prý vzdorovat nedá. Jenomže rčení o výjimce, která potvrzuje pravidlo, platí zřejmě i na onom světě, a náhodě se dá občas pomoct... Kdyby ovšem Georgia tušila, do jak velkého průšvihu se tentokrát řítí, asi by si svou neuváženou akci dvakrát rozmyslela.
(Georgia přijde do Der Waffle Haus, sedne si ke stolu a Rube se hned zvedá.) Georgia:(na Ruba) Proč odcházíš? Rube: Kdybych zůstal, rozčílíš mě. Dneska je krásnej den a nechci si kazit náladu. Georgia: Tak to už mě vůbec nemáš rád? Rube: Teď zrovna ne. Jsi břídil, Poupátko. Štveš mě a to mi vadí. Mason: Podle mě jsi skvělá. Rube:(Nespouští oči z Georgii a ukáže na Masona.) Z něho si příklad neber.
Rube:(na Georgiu) Já bych chtěl někoho, kdo by mně dal lekci, jak mám s tebou mluvit, Poupátko. Já nevím, mince je v automatu, žvejkačka na cestě... (zakroutí hlavou) Kde nic, tu nic!
Georgia:(na Rubea) Jo... hm... Chtěla jsem ti říct, ten můj poslední chlap se neukázal. (Mason a Roxy překvapeně vzhlédnou.) Kdyby tě to zajímalo... Jaká je dneska polívka? Rube: Vývar z keců.
(Po nevydařeném pokusu o pašování drog je Mason úplně mimo, tak ho Rube na noc vezme k sobě do bytu.) Mason: Přece mě nenecháš spát na zemi. Rube: Jasně, že nechám. Nechám. Vem si poštář. (podává mu plyšáka) Medvídka z Bogoty, na. Hezký sny.