Každý touží, aby byl milován. Nebo aby ho alespoň měl někdo rád. Jenomže jak na to? Jaké tajemství se v tom skrývá? Proč je někdo všeobecně oblíbený, a jiný krouží v řídké atmosféře, vzdálené fůru světelných let od středu společenského dění, do něhož se marně snaží proniknout? Kdysi dávno, v tom nejútlejším dětství, to byl i případ Georgie. Nechtěla stát stranou, toužila být jednou z těch hezkých, šťastných holčiček, kterým spolu bylo evidentně tak dobře. Jenomže pak jí život udělil lekci, která z ní udělala to, čím celá další léta své pozemské existence byla. Musí tím ale být i na onom světě?
(Starý pán, kterému vzal Mason duši, byl v domě smrti nahý a tedy stále je.) Mason: Nikdo vás nevidí, jenom já. Bohužel. Huá! Pořád mi nejde do hlavy velikost vašich varlat. muž: Představ si to Betty, mám teplýho anděla. Mason: Já nejsem anděl. Ani teplej.