Jak člověk stárne, šance na získání opravdového kamaráda je asi stejně velká, jako že ho srazí náklaďák. A když ho srazí náklaďák a tudíž je mrtvý, tak se ta vyhlídka na získání dobrého kámoše ještě ztenčí. To vše si Georgia čím dál bolestněji uvědomuje. Jenže najednou se zdá, že ještě není všechno ztraceno. Že i v té své nové, ne zrovna záviděníhodné existenci neexistenci, může najít tu spřízněnou duši, po níž tak zoufale touží. O to spřízněnější, že Charlotte, kterou poznala na univerzitní koleji, jí až neuvěřitelně připomíná samu sebe, když ještě žila...
Mason: Mám jí rád... Daisy: Drahoušku... Tahle dívka dá svoje srdce mladému mladíkovi, který má brýle na čtení a tvídový oblek. A který nikdy nešňupal s mrtvou prostitutkou.