Mrtví jako já

George: Takže co dál? Kupředu a vzhůru?
Rube: Kupředu, ne vzhůru. Nečekají tě žádné perleťové brány, ani andělské chorály.
George: Ty hajzle, pošleš mě do pekla?
Rube: Nelichoť si, tak zajímavá nejsi. Bude z tebe smrtka, mrtvé děvče.

George: Každý na pohřbech říká stejné kecy. Říkají, jak sladký, úžasný a tak plný života jste byl. A že už přišel váš časa nemůžete zpochybňovat božské plány. Nikdy neřeknou nic špatného. Můžete být největší kupka hnoje a stejně voníte jako růže.

Rube: Musíš tady vydržet, než tvé tělo spočine v pokoji.
George: Je ze mě sekaná, co ještě potřebuju?

George: Nevím, co mě znepokojovalo víc. Jestli moje smrt, nebo skutečnost, že první člověk, který se mě dotkl nahé byl, patolog.

mrtvá: Neměla bych jít na druhou stranu existence nebo tak něco?
Roxy: Nejdete nikam, dokud mi neskončí šichta!

(Na Georgu letí kus vesmírné stanice.)
George: Prý vám chvíli před smrtí proletí před očima celý váš život. To možná platí, pokud jste smrtelně nemocný nebo se neotevře padák, ale pokud na vás smrt skočí ze zálohy, pomyslíte jen na jedinou věc... Do prdele...

George: Uděláme si malý výlet. Jmenuji se George Lass. Je mi 18 a jsem někde tam dole. Chci vám vyprávět příběh. Ne svůj příběh, to až později. Prostě jen příběh. Připraveni? Kdysi dávno, přesněji na úsvitu věků, měl bůh s malým "b", příliš práce s vytvářením světa, jak se dnes učí děti. Dal ropuše hliněnou urnu a řekl jí "Dávej na ni pozor, je v ní uvězněna smrt." Ropucha byla nadšením bez sebe a neuvědomila si, že na ni bůh přehodil zodpovědnost za smrt, proto slíbila, že na nádobu dohlédne. Až jednoho dne potkala žabáka. Žabák prosil "Nech mě podržet tu urnu smrti, nebo jak jí říkáš." Ropucha ovšem měla pod čepicí a žabáka odmítla. Jenže žabák byl vytrvalý a po spoustě proseb se ropucha konečně vzdala. "Můžeš si ji podržet, ale jen na chvíli," řekla. Žabák začal nadšeně poskakovat kolem a přehazoval si urnu z jedné nohy do druhé. Žabák byl magor. "Přestaň!" vykřikla ropucha, ale už bylo pozdě. Žabák upustil urnu na zem a ta se rozbila na kousky. Když se rozbila, smrt unikla ven. A od té chvíle musí všechno živé umřít. O co lepší by asi byl svět, kdyby si žabák radši dal pivo?