Smrtonoš by se neměl citově angažovat. Neměl by si vytvářet žádná pouta se světem živých. Konec konců, taky tady nebude navěky. Jednou dostane nějaké znamení a půjde jinam. Proto ta povinná odtažitost. Jen tak se dá přežít, říká Rube. A Georgia, které zkraje právě tohle nejvíc vadilo, se najednou přistihuje, že se po tom víc než roce začíná chovat právě takhle. Nemyslí už tolik a tak často na svou rodinu, naučila se žít jen dneškem. Jenže je to doopravdy správné? Neměl by se člověk - i ten, jehož domovem se stal onen svět - zajímat o všechno kolem sebe? O to, co měl nebo má rád? Neměl by se i Smrtonoš někdy doopravdy vážně ohlédnout za svým životem?
(Mason chce, aby mu Kiffany četla z ruky) Kiffany: Co to máte na ruce? Motorový olej? Nebo jste kopal řepu? Špinavá pracka! Mason: Ale to je jen krev, ani ne moje. Čtěte Kiffany, Kiffany, Kiffany, prosím čtěte mi z ruky, Kiffany! Kiffany: Ne... Mason: Georgia říká, že umíte číst z ruky, víte, Georgia říká, že jste... (zašeptá) ...senziblil!
Daisy: Dost srandy, zabil jsi člověka. Mason: Byla to sebeobrana. Ta první rána do hlavy byla v sebeobraně. Ty další tři byly možná tak trochu vražedný, ale pf! Daisy: To má bejt vtipný? Mason: Jo. Ne, nevím. Jasně, proč ne.
(Reggiina psa přejelo auto.) Reggie Lass: Máma mě zabije. Clancy Lass: Nikdo nikoho nezabije... Není to tvoje chyba. Reggie Lass: Může za to Claire. Clancy Lass: Claire odvedle? Reggie Lass: Nezavřela branku. Clancy Lass: Já jí zabiju!
(Masonův zahradní výprodej. Dáma si všimne matrace s několika díramy od kulek a zaschlou krví.) dáma: Co je to za díry? Mason: Tak to je vážně šíleně veselá historka. Jsou to nefalšované výstře... (Mason se zarazí) Vlastně je to docela smutné...
(Prohlíží si spis bývalého Daisyna přítele.) Roxy: Scházela ses s vážně divným chlapíkem... Podvody, napadení, špatný účes... Daisy: Jo, tak to byl zloduch!