Celý svůj život - tedy svůj pozemský život - stála Georgia tak trochu stranou. Možná že ji tak vychovali její rodiče, kteří byli také pěkná parta samotářů. Pokud bylo na výběr, vždycky si vybrali neúčast. Proto i teď stojí stranou všeho a proti všemu. Kritizuje, motá se na okraji ringu, místo aby se dala do boje. Jako když se člověk dívá na běžící eskalátor a přemýšlí, kdy na něj nastoupit. Jenomže teď, jako nemrtvá, má fůru času přemýšlet o možnostech, které pozemský život skýtá. A začíná si uvědomovat, o co přišla. Ale kdoví, možná že ještě není tak úplně pozdě na nápravu?
(Na kempingovém výletě Georgia s ostatními kolegy hraje u o ohně hru na to, kdo by chtěl být jaké zvíře. Todd řekne, že krab.) Georgia: To není zvíře. Dolores: Milly. Georgia: No prostě není, je to korýš. (oganizátor udělá posunek rukama) No co, aspoň vás poslouchám. (chvíle ticha) Tak se omlouvám, krab je zvíře. Velký chlupatý teplokrevný zvíře, který se dává spát do omáčky.
(Mason ztratil lísteček a teď ho hledá v bistru, kde má napsaný, kterou duši a kde má vyzvednout.) Mason: Neviděla jste tady takovej malej žlutek lísteček? Kifanny: Ne, je nějak zvlášť důležitej? Mason: Jak to mám doprdele vědět?! Ježiš šmarja, jsem v hajzlu! (na servírku) Uhni! (Vleze pod stůl, u kterého jsou zrovna zákazníci.) Kurva! Hovno! Velký kulový! Nojo, už je to tak, jsem v prdeli! Dočista v prdeli! Mě z toho jebne! Fakt!