Mrtví jako já

Podle perské mytologie přijde v poslední den zúčtování. Každý stane na misce vah a uvidí, jak bude zvážen. Na jedné straně bude světlo, na druhé temnota. Dobro a zlo. Svět chce, aby všechno dávalo smysl. Aby do sebe všechno zapadlo. Svět chce rovnováhu. Jenomže Georgiu o tom, že to takhle funguje, nikdo nepřesvědčí. Ona ví, že všechno záleží na štěstí. Buď ho člověk má, nebo nemá. A podle její zkušenosti tohle platí na obou těch světech, které zatím poznala. Na našem stejně jako na onom. Alespoň jí se teď nedaří o nic líp, než dokud ještě žila. Jenomže co když na té Rubově teorii přece jen něco je? V tom případě - vzhledem k tomu, že si v minulém životě svou předčasnou smrtí vybrala pořádnou dávku smůly - by jistě bylo rozumné očekávat teď v přístupu paní Štěstěny k její maličkosti drobnou změnu. A světě div se, zdá se, že konečně se přece jen začíná blýskat na časy...