(Mason chce, aby mu Kiffany četla z ruky) Kiffany: Co to máte na ruce? Motorový olej? Nebo jste kopal řepu? Špinavá pracka! Mason: Ale to je jen krev, ani ne moje. Čtěte Kiffany, Kiffany, Kiffany, prosím čtěte mi z ruky, Kiffany! Kiffany: Ne... Mason: Georgia říká, že umíte číst z ruky, víte, Georgia říká, že jste... (zašeptá) ...senziblil!
(George si nechala na přání stařenky, která zemřela, jejího psa) George: To je tak, pokud jde o zvířata, měla jsem dost neblahou minulost. (flashback) Asi to vypadá, jako kdybych je týrala, nebo pekla na ohni, ale nic takovýho. Vlastně jsem milovala každý zvíře, který jsem měla. První byl myšák jménem Gonzales. Nakrmila jsem ho papričkou jalapeño, protože mi připadalo přirozený, že mu bude chutnat. Ale nechutnala...
George: Takže co dál? Kupředu a vzhůru? Rube: Kupředu, ne vzhůru. Nečekají tě žádné perleťové brány, ani andělské chorály. George: Ty hajzle, pošleš mě do pekla? Rube: Nelichoť si, tak zajímavá nejsi. Bude z tebe smrtka, mrtvé děvče.
Daisy: Dost srandy, zabil jsi člověka. Mason: Byla to sebeobrana. Ta první rána do hlavy byla v sebeobraně. Ty další tři byly možná tak trochu vražedný, ale pf! Daisy: To má bejt vtipný? Mason: Jo. Ne, nevím. Jasně, proč ne.
(Starý pán, kterému vzal Mason duši, byl v domě smrti nahý a tedy stále je.) Mason: Nikdo vás nevidí, jenom já. Bohužel. Huá! Pořád mi nejde do hlavy velikost vašich varlat. muž: Představ si to Betty, mám teplýho anděla. Mason: Já nejsem anděl. Ani teplej.
(Na kempingovém výletě Georgia s ostatními kolegy hraje u o ohně hru na to, kdo by chtěl být jaké zvíře. Todd řekne, že krab.) Georgia: To není zvíře. Dolores: Milly. Georgia: No prostě není, je to korýš. (oganizátor udělá posunek rukama) No co, aspoň vás poslouchám. (chvíle ticha) Tak se omlouvám, krab je zvíře. Velký chlupatý teplokrevný zvíře, který se dává spát do omáčky.
(Při prezentaci kuchyňské gilotiny spadne předvádějící krkem na čepel a pocáká Georgie kabát.) mrtvý předvádějící: Máš tu nějakou šťávu. Georgia: Ta bude nejspíš z tebe. Byl si gilotinován.
(Mason ztratil lísteček a teď ho hledá v bistru, kde má napsaný, kterou duši a kde má vyzvednout.) Mason: Neviděla jste tady takovej malej žlutek lísteček? Kifanny: Ne, je nějak zvlášť důležitej? Mason: Jak to mám doprdele vědět?! Ježiš šmarja, jsem v hajzlu! (na servírku) Uhni! (Vleze pod stůl, u kterého jsou zrovna zákazníci.) Kurva! Hovno! Velký kulový! Nojo, už je to tak, jsem v prdeli! Dočista v prdeli! Mě z toho jebne! Fakt!
(Je jedna ráno a všichni smrtonoši museli být v bistru, protože je Rube povolal kvůli úkolu.) Mason: Kurva. Je jedna hodina v noci! Co je kurva tak důležitýho, že nás kurva voláš?!
Daisy: Kafe, prosím, Kiffany. Objednal si někdy někdo Elvis Presley? Kiffany: Jistě. Rube: Co to je? Kiffany: Burákové máslo, banány, slanina a šlehačka. Daisy: Jak to chutná? Kiffany: Smrt na talíři.
George: Nejsem moc velký fanda svateb, ale práce je práce. Takže jsem tam seděl a pozoroval těch padesát veselých lidí oslavujících svatbu, oblečených v nejlepších šatech, kteří vyslechnou knězova květnatá slova o spojení dvou duší, bla bla bla... Dokud je smrt nerozdělí. Což se stane asi za 11 minut.
George: Každý na pohřbech říká stejné kecy. Říkají, jak sladký, úžasný a tak plný života jste byl. A že už přišel váš časa nemůžete zpochybňovat božské plány. Nikdy neřeknou nic špatného. Můžete být největší kupka hnoje a stejně voníte jako růže.
žena:(o Masonovi) Snad to není zase nějakej vzteklej klaun, co pije? Rube: Ne, ne, ne, pití nechal. Už tři týdny se ho ani nedotknul a to by teda navztekalo každýho klauna, nemyslíte?
Roxy: Já to zvládnu, Rube. Rube: Daisy to vezme za tebe. Daisy: Vzít to za ni? Proč? Ne! A když řeknu ne, tak ne. Účinný, co? Točím šot o znásilnění na schůzce. Rube: Jsem šéf, tak uděláš, co řeknu. Velmi účinný zaklínadlo.
Rube: Takže dál jako vždycky - do formuláře zatrhnete jednu z možností a písemku do sešitu. Masone, piš čitelně, loni byly stížnosti. Mason: To je zvláštní, já jsem měl ze psaní vždycky moc pěkný známky. Rube: Vážně, já jsem to viděl. Ty píšeš tak, jak mluvíš - je ti sotva rozumět. Mason: A víš proč? Upřímně řečeno, byl jsem trochu zkouřenej, když jsem vyplňoval loňskej formulář. Rube: A dneska nejsi zkouřenej? Mason: Ne. Roxy: Fakt? Mason: Tak trochu.
Rube: Kiffany, máte ještě ty čerstvé ovesné placičky? Kiffany: Nejspíš jo. Rube: Přineste jednu tady slečně. A můžete ji ohřát? Kiffany: Jistě. Rube: Díky. George: Tušim nějakej průšvih. Rube: Jak jsi na to přišla? George: Pokaždý, když mi objednáš jídlo, přijdou vzápětí špatný zprávy.
Rube: Víš o tom, že varan komodský dosahuje takové rychlosti, že je téměř nemožné mu uniknout, když tě začne pronásledovat? George: Uvažuješ o domácím zvířátku?