(Georgia přijde do Der Waffle Haus, sedne si ke stolu a Rube se hned zvedá.) Georgia:(na Ruba) Proč odcházíš? Rube: Kdybych zůstal, rozčílíš mě. Dneska je krásnej den a nechci si kazit náladu. Georgia: Tak to už mě vůbec nemáš rád? Rube: Teď zrovna ne. Jsi břídil, Poupátko. Štveš mě a to mi vadí. Mason: Podle mě jsi skvělá. Rube:(Nespouští oči z Georgii a ukáže na Masona.) Z něho si příklad neber.
Rube:(na Georgiu) Já bych chtěl někoho, kdo by mně dal lekci, jak mám s tebou mluvit, Poupátko. Já nevím, mince je v automatu, žvejkačka na cestě... (zakroutí hlavou) Kde nic, tu nic!
Georgia:(na Rubea) Jo... hm... Chtěla jsem ti říct, ten můj poslední chlap se neukázal. (Mason a Roxy překvapeně vzhlédnou.) Kdyby tě to zajímalo... Jaká je dneska polívka? Rube: Vývar z keců.
(Po nevydařeném pokusu o pašování drog je Mason úplně mimo, tak ho Rube na noc vezme k sobě do bytu.) Mason: Přece mě nenecháš spát na zemi. Rube: Jasně, že nechám. Nechám. Vem si poštář. (podává mu plyšáka) Medvídka z Bogoty, na. Hezký sny.
Stephanie:(pod stolem bláznivě šmátrá mezi papíry) Nemůžu to najít. Nemůžu to najít. George: Stephanie? Stephanie: Nemůžu... nemůžu to najít. George: Co nemůžeš najít? Stephanie: Modrou. Červená ji zabrala. George: Červená zabrala modrou? Stephanie: Červená útočí na všechny barvy. Musíme to zastavit. George: Musíme? Stephanie: Další je žlutá. Nemá nejmenší šanci. Chudák žlutá. George: Neprojdeme se? Stephanie: Ne. Žádné procházení. George: Zavolám barevnou policii. (zvedne telefon) Haló? Ráda bych nahlásila barevný zločin. (na Stephanii) Mám počkat.
(Roxy dopověděla příběh o papouškovi, který bránil majetele před zlodějem.) Mason: Papoušek nemůže porazit chlapa. Leda by byl ten chlap nula. Roxy: Neřekla jsem, že vyhrál. Zloděj ho probodl vidličkou a zabil jeho majitele. Ten pták zemřel. Mason: Tak k čemu pak ptáka? Roxy: Nejde mi o zabezpečení bytu, ty blboune! Chci mít přítele! Mason: Ježíši!
(Roxy vypráví o papouškovi, který bránil svého majitele před zlodějem.) Roxy: Otevřel si klec... Mason: Proč ptáka dávat do klece, když si ji stejně otevře? Roxy: Kam jinam bys ho dal? Otevřel si klec a začal řádit. Vykloval zloději oči, podrápal mu tvář jako naštvaná ženská. A netvrď mi, že to není přátelství!
Roxy: Pořídím si ptáčka. Mason: Ptáka ne. Roxy: Proč? Mason: Protože jsou divní. S ptákem bych se nikdy nespřátelil. Jsou tak odlišní. Mají chromozony a rodí se z vajec. Roxy: Mají tváře. Mason: To švábi taky. Co budeš dělat s ptákem? Roxy: Dám ho do klece a budu ho krmit, cos myslel? Mason: Měla by sis aspoň sehnat takového, kterého můžeš sníst. Roxy: Chci přítele. Přítele bych nikdy nesnědla! Mason: Mají mozek velikosti pistácie.
Betty:(kýchne) Taky ti pokaždé ztvrdnou bradavky, když kýchneš? George:(zaraženě) Já... nevím. Roxy: Jak dva malý diamanty... Rube: Já je mám tvrdý furt... Nevím, jak to dělám.
Penny: Jako vždy. Kiffany: Ledový čaj bez ledu? Penny: Přesně. Rube: Pořád ten nesmysl s ledem? Penny: Hej, až se taky utopíš na Titanicu, uvidíme, jak budeš mít rád led.