(Reggiina psa přejelo auto.) Reggie Lass: Máma mě zabije. Clancy Lass: Nikdo nikoho nezabije... Není to tvoje chyba. Reggie Lass: Může za to Claire. Clancy Lass: Claire odvedle? Reggie Lass: Nezavřela branku. Clancy Lass: Já jí zabiju!
(Masonův zahradní výprodej. Dáma si všimne matrace s několika díramy od kulek a zaschlou krví.) dáma: Co je to za díry? Mason: Tak to je vážně šíleně veselá historka. Jsou to nefalšované výstře... (Mason se zarazí) Vlastně je to docela smutné...
(Prohlíží si spis bývalého Daisyna přítele.) Roxy: Scházela ses s vážně divným chlapíkem... Podvody, napadení, špatný účes... Daisy: Jo, tak to byl zloduch!
Delores Herbig: Muži chtějí jedinou věc, Millie. (Herbig zapípá počítač.) Delores Herbig: Právě mi přišel e-mail sexuálně explicitní povahy. George:(v mysli) Nedívej se. George:(nahlas) Ukaž!
Delores Herbig: Mám na internetu profil a neuběhne jediný den, abych nedostala e-mail o... tom. George:(v mysli) Neptej se. George:(nahlas) O čem? Delores Herbig: Však víš...
(V letadle se novomanžel "zaplete" s letuškou, která před tím jedla arašídy, na které je novomanžel alergický. Novomanžel zemře na alergickou reakci a nevěsta uškrtí letušku svým svatebním závojem.) kapitán letu:(klidně) Před startem nás ještě čeká zdržení, lidi.
(Roxy si prohlíží Georgino špinavé oblečení.) Roxy: To je krev? George: Ne, to je mozek. Ten chlápek, co se minulé úterý střelil brokovnicí do hlavy. Daisy říkala, že se to vypere, ale sliby, chyby...
Joyina matka: Už dávno jsem říkala, že tenhle dům je ve špatném stavu. Joy Lassová: Ne, to jsi říkala o mém manželství. Joyina matka: Vidíš? Odhadla jsem oboje...
(Daisy je na hromadném rande naslepo.) Daisy: Cítím posedlost UFO. Juan: Nejsem posedlý UFO. Daisy: Dobře. Juan: Ale v jednom jsem přiletěl. Bylo velké... Daisy: Velké? Páni!
Rube: Lidé tě chtějí porazit. Chtějí dokázat, že jsou chytřejší, než ty. V tomhle případě mají pravdu. Mason: Jsem chytřejší, než myslíš. Rube: Jsi dost chytrý na to, abys zahrál hlupáka? Mason: Jsem tak chytrý, až jsem prakticky retardovaný.
Daisy: Cítím pohromu. Mason: Ne, pět mrtvých není pohroma. George: A co je pohroma? Mason: Víc než pět. Pět není nic. George: Kolik? Mason: patnáct až dvacet - pohroma. Dvacet jedna a víc - katastrofa. Osm až patnáct - kalamita. Rube: Pod sedm? Mason: To je ostuda.
(Řadí lidi podle poslední myšlenky.) Daisy: "Kéž bych se líp staral o Lucy. Neměl jsem Isabelle ukládat k spánku." Kam to patří? Mason: Zkus "litování chotí" nebo "litování mazlíčků". Támhlety dvě hromady. (Mason ukáže na dvě hromady vedle sebe. Jedna je velká a ta druhá o hodně menší.) Daisy: Zkusím mazlíčka. Která z těch hromad? Mason: Ta větší...
Daisy: Já vždycky chtěla vyloupit obchod s alkoholem. Mason: S tím ti rád pomůžu. Daisy: Fajn. Budeme další Bonnie a Clyde. Mason: Vážně? Daisy: Ne. Nikdy. Ani náhodou.
(Všichni vyplňují test.) Daisy: Tahle je zajímavá. "Kdyby váš život byl barva, jaká by to byla?" Mason: Černá. Roxy: Černá. Daisy: Černá. (přemýšlí) Ne... růžová.
Rube: Jak dlouho to je? Dvacet let? Roxy: Dvacet jedna. Rube: Možná letos zapomeněš. Roxy: Proč, Rube? Proč letos? Rube: Protože život je příliš krátký. A smrt příliš dlouhá.