(Kapitán a Randy vyslýchají kluka na ulici. V tom do jejich auta několikrát schválně nabourá muž, pošklebuje se a ujede. Oba nasednou do auta a připravují se ho pronásledovat.) Kapitán do vysílačky: Všechny jednotky pozor, sledujeme vůz, jede na východ po Union. Randy (neskrývá nadšení): Moje první honička, čekám na to celý život. Kapitán si ani nestihne zapnout pás, Randy nastartovat a ujíždějící vozidlo smete dodávka. Kapitán na Randyho: Konec honičky. Co teď?
(Monk, Stottlemeyer a Randy přijíždějí k domu podezřelého.) Randy: To je chatrč. Monk: Kdysi to musel být moc hezký dům. Jak k tomu jenom mohlo dojít? Stottlemeyer: Já nevím, třeba v něm Natali někam odjela. (Říká potom, co mu Natali 2x nabourala auto.)
(Mluví o slepé paní.) Banjamin: Hele, mohl bych se jí zeptat na něco k referátu o lidech s postižením. Sharona: Já myslela, že budeš psát o... (Sharona ukázala na Monka v pozadí) Banjamin: Má to být na dvě stránky. Pan Monk je na knihu.
(Sharona nabízí Monkovi coca-colu v plechu.) Sharona: Prosím. Monk: Ne, děkuji. Sharona: Je dobrá, je v plechovce. Monk: Není na ní uvedeno, kde ji stáčeli.
(Monk během terapie mluví o tom, že Sharona dala výpověď.) Monk: Je to zvláštní, protože před dvěma týdny mi koupila hrnek s nápisem "nejlepší šéf na světě". Copak se to dělá, koupit někomu hrnek, a potom si jen tak odejít? Kroger: Myslím, že hrnek není právně závazný, Adriane.
(Monk si rozbil lampu, a tak se Sharonou nakupuje novou.) Sharona: Co tahle? Monk: Ne, tamta byla stříbrná a otočná. Sharona: Nemusí být přece stejná. Monk: A proč ne? Sharona: Můžete si koupit jinou. Monk: Jinou lampu? Sharona: Co tahle, Adriane? Je krásná. Monk: Není stříbrná. Musí být stříbrná. Sharona: Je to jen lampa. S páskou na očích byste to nepoznal. Monk: S páskou na očích bych lampu mít nemusel. Sharona: To byl špatný příklad. Všechny jsou v podstatě stejné. A co tahle? Ta je hezká. Monk: Ta se neotáčí, tamta se otáčela. Sharona: Měl byste pro změnu zkusit nějakou jinou. Jak víte, že se ta vaše ještě vyrábí? Monk: Prosím? Sharona: Třeba ji už nedělají. Monk: Nedělají? Sharona: A co koupit fabriku a vyrábět je sám? Stálo by to 500 tisíc dolarů, ale měl byste tu svoji lampu.
(Manny vykládá Monkovi o své posedlosti Santa Clausem.) Manny: Všichni si myslí, že je to pohádka pro děti. Ovšem ti, co jsou před Vánocemi v obchodech, jsou herci... Nejsem idiot. Ale je doloženo víc než čtyři sta případů, kdy Santa Clause viděli. A to vědecky doložených. Je to na internetu, takže je to pravda.
Kroger: Mluvili jsme o Obru Daleovi. Monk: Jmenuje se Biederbeck. Kroger: Jo, já vím. Tenhle dům je jeho. Monk: Nedivím se. Patří mu půl města, na tu druhou má předkupní právo.
(Monk je ve stavebnictví a přes rozhlas oznamuje ztrátu důkazu.) Monk: Někde tady v obchodě je jistý velmi cenný důkaz. Je to malý kamínek. Je velký asi jako... Malý kamínek.
(Nevlastní bratr pana Monka se omlouvá, že mu lhal a prosí ho, aby na něj nevolal policii.) Jack: Počkej! Vždyť já klečím! Tvůj bratr je v tvý kuchyni a klečí před tebou. Monk: Neošoupej podlahu.
(Monk a Natalie spolu čtou časopis a Natalie čte mnohem pomaleji.) Natalie: Počkejte. Monk: Natalie, neberte mi ten výtisk. Stánek je dole na ulici. Natalie: Jenže, pane Monku, tenhle je můj. Monk: No, dobře, tak je váš, tak si ho vezměte. Natalie: Můžete si ho přečíst po mně. Monk: To už bude zastaralý. Bude tu nový prezident.