(Monk a Natalie vysypali urny s popelem a když měli popel nandaný zpět v urnách, Monk začal přesypávat popel z jedné urny do druhé.) Natalie: Pane Monku, co to děláte? Monk: Tady toho bylo víc. Natalie: Pane Monku, jsou to lidé. Asi nebyli stejně velcí. Monk: Tak teď už jsou.
Ambrose:(o Monkovi) Měla jste ho vidět, jaký to byl nebojsa. Chodil sám nakupovat, když mu bylo patnáct. Ve dvaceti čtyřech poprvé řídil auto a ve dvaceti šesti měl rande s dívkou. Sharona: Velký nebojsa.
(Monkův bratr volá Monkovi a Monk to nechce zvednout, protože spolu prý nemluví.) Sharona: Jak dlouho s ním nemluvíte? Monk: 4, 5 let. Sharona: 4 nebo 5? Monk: 6. (Telefon pořád zvoní.) Monk: 7.
Monk: Já ho dostanu. Přiměju ho, aby se vrátil. Stottlemeyer: Jak to uděláte? Monk: Vidíte ta jejich auta? Jedno je plně naložené a druhé jen z půlky. A já jim to neřekl. Nikomu. Stottlemeyer: To je naučí si s námi zahrávat.