Nocí uhání krajinou nákladní vlak, a když konečně zpomalí, z otevřeného vagonu vyskočí jakýsi muž. Je špinavý a unavený na zádech vleče evidentně těžký pytel. Prochází tichou temnou uličkou mezi ploty, když se náhle u jednoho z domků rozsvítí světlo, rozštěkají se psi a on co nejrychleji prchá pryč. Konečně dochází k cíli své cesty – tmavému tichému domku, stojícímu stranou od cesty. Uvnitř si umývá ruce potřísněné krví a pak otevírá plastikový pytel a zhluboka se nadechuje. Později překročí rozbitá těla ženy a muže, ležící na zemi, jde si lehnout do čisté postele, chvíli ještě sleduje televizi a pak konečně klidně usíná...
Derek Morgan flirtuje s neznámou hezkou ženou, kterou potkal v kantýně FBI. Když žena odchází, pozdraví ho jménem, ale on si nevzpomíná, že by se znali. V kanceláři pak probírají sérii zločinů, k nimž v poslední době došlo na území celé Kalifornie – jde už o šestý případ vloupání do domů s vraždou. Ačkoli je území, na kterém ke zločinům došlo, značně rozlehlé, spojuje je jedna věc: nalezená pachatelova DNA je u všech případů shodná. Vrah vždycky vnikne do domů, když jeho oběti spí, a ubije je něčím, co v domě najde. Pak dům prohledá a sebere všechny cennosti. Ještě než místo činu opustí, uvaří si tam, nají se, vysprchuje, obleče si šaty ze skříně svých obětí a vyspí se v jejich posteli. Zdá se, že motivem jeho zločinů není jen „prosté“ loupení. Nikdy ale nezanechá otisky prstů, ani neukradne žádné auto. Zatím není jasné, jak se stihne v tak krátkém čase přemísťovat na tak velké vzdálenosti...
(V kavárně se Morgan pokusí sbalit nějakou ženu. Ona ho zná jménem, on si ji ale nepamatuje a později to řeší s Prentissovou a Reidem.) Reid: Zná tvoje jméno? Morgan: Jak jsem mohl zapomenout takovou tvář? Reid: Máš tolik přítelkyň, že si je nepamatuješ? Prentissová: A divíš se tomu? Morgan: To se mi v životě nestalo. Reid: Taky jsem ten výpadek neměl. Prentissová: Tobě se to stát nemůže, když máš eidetickou paměť. Morgan: A jedno jméno si zapamatuješ.