(Betty musí vymýšlet výmluvy, proč Bill a Virginie nejsou v kanceláři.) Stu: Promiňte, ale objednávali jsme se už před třemi měsíci. Tina: Před čtyřmi měsíci. Nechápu to. Betty: Rodiče prostě bývají nemocní a otec doktora Masterse má, no… dnu.
(Lester přijde za Betty na recepci.) Lester: Kam zmizely ty skořicové rolky? Ten tác byl před dvaceti minutami plný. Betty: Co ti na to mám říct? Jím teď za dva. Lester: Těhotná je přece Helen, ne ty. (pozn. red. Helen je Bettyina partnerka) Betty: Jo, ale když na mě zrovna neřve, zvrací jako amina. Barton při kontrole říkal, že tak hroznou nevolnost nikdy neviděl, takže si to za ni musím odbýt já. Lester: Nejsem si jistý, že to takhle funguje. Betty: Lestere, blíž k pocitu, jaký je bejt zbouchnutá, už nebudu, tak mi to prosím nekaž.
(Betty je zavřená doma poté, co Helen zemřela, a Bill ji přijede navštívit.) Betty: Říkala jsem, že pizzu nechci. Bill: Říkala jste, že nechcete jít na pizzu. Ale ukázalo se, že pizza teď cestuje.
Bill: Znamenáš pro mě víc, než jakýkoli výzkum, Virginie. Jestli se ti ten program nezdá, nemůžeme v něm pokračovat. Dokončíme těch několik případů, které máme, a pak od toho dáme ruce pryč. Chci, abychom zase byli... spolu.
Bill: Tohle je to nejhorší narušení profesionality. Betty: Profesionality? Měl byste si nejdřív zamést před vlastním prahem. Bill: Naše osobní záležitosti do téhle kanceláře nepatří! Betty: Oba víme, že to není pravda! Můžete na mě křičet, ječet, nadávat mi, jak je vám libo, ale udělejte mi laskavost, neurážejte mou inteligenci! Jsem lesba, ne blbka.
Bill Masters: Děkuji, že jste si na nás udělali čas. Budu čekat na váš telefonát. Do té doby doufám, že jsme alespoň vzrušili vaši zvědavost. Když už nic jiného.
(V nemocnici probíhá nácvik bombového útoku.) Bill: Co se to tu k čertu děje? Telefon zvoní jako šílený. Jane: Omlouvám se, dr. Mastersi. Jsem velitelka civilní obrany pro čtvrté poschodí. Bill: Až Chruščov zmáčkne červené tlačítko, můžete si ráno vzít volno. Do té doby jste pořád moje sekretářka.