Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na ostrovy, kde se muži neožení bez mytického bubnu moko, tančí se lego-lego, ženy tkají látky se záhadnými vzory a potápěči používají bambusové brýle.

Najít na mapě světa civilizací nedotčená místa je stále obtížnější. Stále ale existují. Jedním z nich je Alorské souostroví, které leží na východním cípu Indonésie. Alorské souostroví je romantické zákoutí na rozhraní Indického oceánu a pacifiku. Na hlavním a největším ostrově Alor se ještě před padesáti lety pořádali lidožroutské orgie a muži se zde dodnes neožení, dokud po předcích nezdědí mýtický bronzový buben moko. Kromě samotného Aloru navštívíme i okolní miniaturní ostrůvky, které jsou velké přesně pro jednu vesnici. Jejich obyvatelé se musí obejít nejen bez elektřiny, ale často dováží i pitnou vodu. Obživu jim obstarávají křišťálově čisté moře, které brázdí na lodích ručně vytesávaných z kmenů stromů. Dennodenně se pouze s brýlemi z bambusových stonků noří do nejsilnějších mořských proudů na světě, aby s harpunami v rukách po dlouhé minuty hledali skromný úlovek v nedotčených korálových zahradách. Spolu s nimi nahlédneme do nejkrásnějších podmořských lokalit světa. A naší pozornosti samozřejmě neunikla ani místní kultura, která si díky izolaci celého souostroví udržela až do dnešních dnů svůj unikátní charakter. Místní ženy tam třeba tkají látky se vzory, o jejichž původu se dodnes vedou spory i ve vědeckých kruzích. Na ostrově Pantar nám zase vesničané předvedou, jak se celý den a noc kolem posvátného stromu tančí mystický tanec lego-lego.