Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na komunistickou demonstraci s příchutí karnevalu, riskantní lov žraloků a za obratnými "palmolezci".

Guantánamo zná většina lidí jako americkou základnu a vězení. Ve skutečnosti je to ovšem nejvýchodnější provincie Kuby, jejíž malou část využívají od roku 1902 na základě mezinárodní smlouvy USA. Castrův režim sice proti základně ostře vystupuje, zároveň ale z ní má od Američanů velké příjmy. Na ospalém koloniálním městečku Baracoa to ovšem vidět není. Možní i díky tomu má unikátní atmosféru, která je jakousi směsicí García Márquezova magického realismu a Castrova reálného socialismu. Najdeme tu třeba jeden z nejstarších dochovaných kostelů v Latinské Americe. Na Kubě se ovšem konají i jiné než křesťanské rituály – duben je měsíc kultury a tak Baracoou pochodují učitelé, studenti a zaměstnanci místní knihovny a kulturního domu, aby manifestovali svoji věrnost revoluci. Pochod ovšem připomíná spíš karneval s bubny a trubkami, do kterého se nějakým nedopatřením dostaly i portréty Fidela Castra. Před příchodem Evropanů patřila tato země indiánům z kmene Tainů, kteří měli na stolové hoře El Yunque obřadní místo. Dnes je součástí divokého přírodního parku. Pod horou pěstují místní zemědělci kakao, ze kterého se vyrábí v závodu Ernesta Che Guevary čokoláda. V mělkých mořských vodách zase rybáři loví mušle a korýše. Někteří ovšem vyplouvají na polorozpadlých loďkách na riskantní lov žraloků.