Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za tisícem vodopádů, chlebem ze sopečné pece, největším evropským ledovcem i nejkratší řekou.

Kdysi uprostřed ostrova nikdo trvale nežil, vyhnanství do vnitrozemí bylo jednou z forem trestu a otázka přežití sázkou do loterie. V nehostinném kraji se však postupně začalo farmařit a dnes ho brázdí i turisté, obdivující drsně svéraznou krásu islandské přírody. Dominují v ní sopky a voda. Nepřehlédnutelné jsou zvláště vodopády. Jsou jich tisíce a mezi nimi Detifoss, nejmohutnější vodní stěna v Evropě. Krajina kolem Duhových hor je díky barevným sopečným horninám pastvou pro oči a potok protékající přes stále ještě teplé lávové pole má ideální teplotu ke koupání. Odsud není daleko k sopce Krafla – malé učebnici vulkanických jevů. Bahenní sopky, výrony sirných par, stále kouřící lávová pole… Jako by ale zdejší obyvatele už po staletí před sopkami někdo chránil. Svědčí o tom i základy starého kostela – lávový proud se kdysi zastavil jen 10 metrů před ním. Lidé se také naučili sopečnou energii využívat. Třeba k originálnímu způsobu pečení chleba.