Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na jezero s tisícovkami leknínů, do města koček a za větrem, který dává chuť nejslavnějšímu černohorskému pršutu.

Procházku po jednom z nejmladších států začneme na středomořském pobřeží, kde se nachází přístavní město Kotor, perla jihoevropské architektury zapsaná na prestižním seznamu světového dědictví UNESCO. Město je tvořeno charakteristickou středověkou sítí úzkých uliček a nepravidelných náměstí s nádhernými kostely a paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu. Kotor je ovšem i místem se snad největším výskytem koček na metr čtvereční a také centrum nejpopulárnějšího černohorského sportu – vodního póla. Mnohem klidněji plyne život na březích Skadarského jezera, největší sladkovodní plochy na Balkáně. Hnízdy tu desítky druhů ptactva, včetně posledních pelikánů evropských. Přítoky lemují tisíce leknínů, na ostrovech se nachází staré kláštery i vězení. Na přírodu žehrají jen rybáři, úlovky prý nejsou žádná sláva. Mnohem lépe se daří pěstitelům vína a výrobcům nejlepší černohorské šunky. Výjimečnou chuť „pršutu“ z vesničky Njeguši prý dodává vítr.