Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na chudý francouzský ostrov ve tvaru zaťaté pěsti, na ochutnávku kaštanového piva a do Napoleonovy postele.

Korsika budí zdání, jako by někdo vyřízl kus Alp a posadil je do Středozemního moře. V některých místech se strmé útesy zdvihají z hladiny až do výšky 900 metrů a nejvyšší hora ostrova s názvem Monte Cintu končí na úctyhodných 2700 metrech. I dalších dvacet vrcholů ční nad hranici dvou kilometrů, kde sněhová nadílka uprostřed června není žádnou výjimkou. Horská údolí, jimiž protékají řeky, jsou každoročně cílem mnoha návštěvníků, i když – či snad právě proto, že vnitrozemí je poměrně drsné, pusté a neobydlené. Kamenitá krajina vždy komplikovala život zemědělců. Obyvatelé proto raději chovali domácí zvířata a spoléhali na dary moře. A když něco pěstovali, tak hlavně jedlé kaštany. Dvanáct stromů dokázalo po celý rok uživit jednu rodinu a plody živily i prasata. Korsičané melou kaštany na mouku a z ní poté vaří polundu, jakýsi knedlíky, který slouží jako příloha k masu. Korsika patří už téměř 250 let Francii a je jejím nechudším regionem. Hrubý domácí produkt tam dosahuje pouhých dvaceti procent francouzského průměru. Nejslavnějším korsickým rodákem je Napoleon Bonaparte – generál a posléze i císař, jemuž se podařilo dobýt téměř celou Evropu. Jeho rodný dům dodnes stojí i třeba s původním zařízením dětského pokoje malého Napoleonka.