Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na italský "konec světa", za ohnivým divadlem druhé nejaktivnější evropské sopky a do údolí příšer.

V hlubinách věků žhavé magma dva až tři kilometry pod hladinou prorazilo dno Tyrrhénského moře a po dalších miliónech roků vystoupily z vody vrcholky několika sopek. Tak vznikly Liparské ostrovy. Nedaleko severního břehu Sicílie se nachází jedno z nejexotičtějších míst starého kontinentu – vulkanická krajina se subtropickou vegetací uprostřed modrého moře. S ostrůvky je spojena plejáda mytických postav, mezi něž patří božský kovář Hefaistos, bůh větrů Eolos, jednooký obr Polyfemos i třeba zkázonosné Scylla a Charybda v Messinském průlivu. Dlouhou dobu sloužily ostrovy jako trestanecká kolonie a byly místem, kde žili psanci a vyhnanci. Od sedmdesátých let minulého století jsou jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí jižní Itálie a turismus se tam stal hlavním zdrojem příjmů. Při návštěvě nelze vynechat především ostrov Stromboli, kde lze z bezpečné vzdálenosti pozorovat řádění druhé nejaktivnější evropské sopky.