Na cestě

S Jiřím Bartošku a Miroslavem Donutilem krajinou větrných mlýnů a prastarých olivovníků za mistry ve střelbě z praku a do kláštera za zpěvem Sibyly.

Rozlohou největší a z hlediska přírody i kultury nejrozmanitější z Baleárských ostrovů. Stopy svého působení tu zanechali Řekové, Římané i Arabové. Roku 1229 aragonský král Jakub I. ukončil maurskou nadvládu a zdejší obyvatelstvo počalo žít dle křesťanských pravidel. Na místě hlavní mešity vyrostla monumentální katedrála La Seu. Pozornost přitahuje nejen krásnou architekturou, ale v listopadu a v únoru i unikátním světelným efektem.

I když má dnes Mallorca největší příjmy z cestovního ruchu a zaměstnává v tomto oboru nejvíce svých obyvatel, mnohé z původních tradic a způsobu obživy zůstalo – rybolov, pěstování pomerančů, mandloní, vína a oliv, výroba lodí, umělých perel či tradičních tašek, opasků, bot a dokonce praků z listí palem či agáve. Někdejší zbraň baleárských bojovníků už naštěstí k zabíjení neslouží, vrhání kamenů prakem na cíl je však dodnes oblíbenou kratochvílí mnoha Mallorčanů. Konec roku je na celém ostrově především ve znamení tradičních zemědělských trhů a sklizně oliv. Právě tahle plodina tu má nejdelší tradici. Některé olivovníky pamatují ještě doby, kdy Mallorce vládli Arabové…

V listopadu loňského roku tento ostrov upoutal pozornost světových médií, když se dostal na seznam kulturního dědictví UNESCO. Zasloužil se o to „zpěv Sibyly“, středověká píseň, která se tu vždy 24. prosince zpívá nepřetržitě už pět století! Většina obyvatel však, pravda, holduje jinému druhu muziky. Žádná lidová veselice se neobejde bez dudáků, bubínků, píšťal a taneční parkety nejčastěji ožívají v rytmu bolera či Só de pastera.