Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za obřím sudem do obleženého Mikulova, filozofujícím pasáčkem ovcí, vzpomínkami pod hladinou a rychlonatahováním do koštýře.

Bílé vápencové pohoří zdvihající se z jihomoravské roviny působí jako pravěký ještě povalující se v krajině. Kdysi se tu také proháněli mamuti, o pár tisíc let později tu tábořili římské legie, díky kterým se sem dostalo i víno. Minerály z vápencového podloží a dostatek slunce mu dodávají nezaměnitelnou chuť, což s gustem zjišťují návštěvníci zdejších sklípků. Vedle toho si užívají i zdejší zachovalé přírody a historických památek, kterými oplývá město Mikulov. Parné dny je také možné příjemně strávit u moravského moře, které tu v sedmdesátých letech bylo vybudováno na úkor unikátního lužního lesa.