Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za národní přetahovanou ve stylu všichni proti všem, váženým ševcovským řemeslem a krvavými svátky lidské sounáležitosti.

Pandžšír je nejmladší ze 34 afghánských provincií a obývají ji především Tádžikové. V minulosti neklidná provincie byla zmítána různými válečnými konflikty. Místní obyvatelé však kladli tuhý odpor. Pandžšírští partyzáni se v čele s hrdinou Ahmadem Šáhem Masúdem postavili jak Rusům, tak později i Talibům. Dnes je v Pandžšíru relativní klid. O to více však vystupují na povrch drsné podmínky života ve vyprahlé a během zimy zase promrzlé krajině. Veškerý život v provincii se odehrává na březích stejnojmenné řeky, která pramení vysoko v zasněžených horách a vytváří široké Pandžšírské údolí. Její proud pohání kamenný mlýn i vodní elektrárnu na dolním toku. Ta ale pracuje pouze čtyři hodiny denně. V hlavním městě Bazaraku je tržiště s dobytkem a ovcemi. Na Svátek oběti zde lidé nakupují berany a telata. Rituální svátek se úzkostlivě dodržuje podle přesně stanovených pravidel. Muslimové jím vyjadřují lidskou sounáležitost a spojení s přírodou. Na pláních Pandžšíru se pěstuje afghánský národní sport buzkaši. Spočívá v přetahování jezdců na koních o ovci, telátko nebo o kozu. Hraje se systémem všichni proti všem a vítězí v ní ten, kdo přes snahu ostatních s ovcí pod koněm dojede do určeného cíle.