Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za panenským kouskem přírody, kde je nedostatek žen, na nákupy se létá a paní Anabel se svými třemi dcerami vyrábí nedostižnou čokoládu.

„Kdo neviděl patagonský les, nezná tuhle planetu,“ prohlásil kdysi slavný chilský básník a spisovatel Pablo Neruda. Nad panenským kouskem drsné přírody, který se rozkládá na území Argentiny a Chile, by klidně mohl vlát transparent s nápisem „Vítejte na konci světa“. Nad nekonečnými pláněmi plachtí hejna plameňáků, gaučos ženou svá stohlavá stáda dobytka a rychlost větru běžně dosahuje až 120 kilometrů za hodinu. Život je těžký, ale lidé si našli cestu až sem, i když žen tu zahlédnete jen málo. Není divu, když bohatší statkáři musejí na nákupy létat. Ale některé ženy, jako třeba paní Anabel se svými třemi dcerami, si tu dokázali zařídit vyhlášenou živnost. Po návštěvě v jejich kavárničce by se dal parafrázovat i výrok Pabla Nerudy: Kdo nejedl litou čokoládu od paní Anabel, nikdy nebyl v Patagonii.