Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na východ Indonésie, kde buvoli dávají dobrou noc, za pohanskými rituály, sklizní palmového cukru i na lov chobotnic.

Ostrovy ve východní části Indonésie díky své izolované poloze dodnes zdárně odolávají vlivům civilizace. Ostrované na Sabu zdárně odolávali až do druhé poloviny minulého století křesťanství a přesto, že rakouský misionář Franz Lekner zde udělal pořádný kus práce, jeho ovečky se neváhají po nedělní mši oddávat pohanským tancům a obětním rituálům, aby si zajistili přízeň duchů a hojnou úrodu. Tu zde v největší míře obstarávají lontarové palmy, jejichž šťáva má takové nutriční hodnoty, že tři stromy dokáží uživit celou rodinu, aniž by musela jíst cokoliv jiného. A když palma doslouží, její dřevo se použije na stavbu domů, z listů se upletou košíky a když na to přijde, tak si z nich můžete ubalit i voňavou cigaretku okořeněnou hřebíčkem. Životadárnou moc těchto stromů poznal na vlastní kůži i mořeplavec Thomas Cook, který zde přistál po dlouhé cestě z Francouzské Polynésie, aby doplnil zásoby. K jeho velkému překvapení nakonec zachránilo posádce lodi život několik sudů naplněných právě palmovou šťávou. Cook byl prvním Evropanem, který přinesl o životě na Sabu seriózní informace a i když od jeho návštěvy uplynulo takřka 350 let, lidé zde dodnes používají stejné postupy sklizně a zpracování Lontaru, jaké popsal ve svých zápiscích. Během naší cesty nebudeme ovšem jenom šplhat po palmách, ale poodhalíme i tajemství rituálních tanců, které mají zaručit bohatou úrodu, navštívíme svéráznou mši rakouského misionáře, vyrazíme na lov chobotnic, projdeme se mezi posvátnými oltáři pohanských božstev a v neposlední řadě pronikneme do tajů ručně tkaných látek, k jejichž barvení se používají extrakty z kořenů, listů i roztodivných bobulí zdejších stromů. Mnohá dobrodružství nás pak čekají i během samotného cestování, protože způsob dopravy je na Sabu více než svérázný.