Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem guatemalskou vysočinou za životem ve stínu sopek, jednou drsnou tradicí a blahodárným vlivem ořechů makadamia.

Život na guatemalské vysočině není žádný med. Prohnala se tu občanská válka a jizvy se jen těžko zacelují. Přesto má tenhle kraj svůj nezaměnitelný půvab, k němuž přispívá bezproblémové soužití potomků mayských indiánů, španělských kolonizátorů i afrických otroků. Možná i proto, že naprostou většinu obyvatel tvoří „mesticové“, neboli míšenci. Jsou chudí, ale velkorysí. Je věcí cti, nechat si jednou za čas na ulici vyčistit boty. Není v tom nic povýšeneckého. Naopak, jde o výraz solidarity a vědomí, že pro čističe je to možnost malého, ale poctivého výdělku. Rozhodně lepší varianta, než aby rozšířil řady „maras“, obávaných mladistvých gangů. Slušní obyvatelé proti nim organizují domobrany. Zdejší hospodyňky však častěji, než na řádění „maras“, žehrají na sopečný popel, který jim zašpiní čerstvě vyprané prádlo.