Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na ostrov s půlkilometrovým bambusovým stonkem, supermoderním buddhistickým klášterem, protibombardovacími bohy a tržištěm, kde vám namíchají i koktejl ze žabích jiker.

Zažité klišé, že ostrovní Tchaj-wan je jen další přelidněnou čínskou megapolí boří monumentální horské vrcholy a liduprázdné soutěsky, mezi nimiž jsou rozeseté desítky buddhistických chrámů a klášterů. Zdejší mniši ovšem s naprostou samozřejmostí používají mobilní telefony a mezi 37 patry hypermoderního kláštera Čung Taj Šan se pohybují pomocí prosklených výtahů, z nichž tak mají dobrý výhled na plazmové obrazovky rozeseté po stěnách božího stánku. Koneckonců i samotná pětimilionová metropole Tchaj-pej ukrývá za svou zdánlivě moderní a uspěchanou skořápkou překvapivě vyrovnanou atmosféru. Ve zdejších čajovnách můžete zažít uklidňující kouzlo čajového obřadu a nejvyšší budova světa Tchaj-pej 101 vás pod svou skleněnou fasádou překvapí promyšlenou architektonickou hrou se starodávnými symboly čínské filosofie.