Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na svačinovou koridu, za rozdrážděnými býky v ulicích, nejstarším olivovníkem a železnicí, po které nikdy nejel vlak.

Jméno jedné z padesáti španělských provincií a jejího stejnojmenného hlavního města pochází ze spojení aragonských slov tor (býk) a uel (hvězda). Pověst praví, že družina krále Alfonse II. Aragonského kdysi pronásledovala divokého býka, nad kterým se vznášela hvězda. A při té příležitosti dobyla muslimskou pevnost, z níž pak povstalo město Teruel. Není proto divu, že hlavní náměstí dnes zdobí socha malého býčka. Každým rokem je středobodem slavnosti Panuelico, během které vybraný hospodský spolek uváže býčkovi na jeho šíji červený šátek. Víno teče proudem a rozdováděný dav v červencovém vedru uvitá i spršky vody z okolních balkónů. Legrace však končí ve chvíli, kdy do ulic vtrhnou skuteční býci. Jsou sice vedeni na provaze, ale ten je dostatečně dlouhý, aby se rozzuřené zvíře vypořádalo s některými přespříliš odvážnými jedinci. I přes řadu zranění a protestů ochránců zvířat však místní nedají na svoji tradiční fiestu dopustit.