Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na návštěvu jurtového sídliště, na závody ve cvrnkání kostiček a za posvátnou skálou oděnou do dámských šatů.

Někteří Mongolové říkají, že Ulánbátar je vředem na jinak zdravém těle Mongolska. Podivuhodná směs paneláků a tradičních jurt, mezi kterými stojí sochy Buddhy, Čingischána a Lenina jen podtrhují pitoresknost metropole a zároveň dotvářejí její nezaměnitelný půvab. Obyvatelé Ulánbátaru milují fotografování, o čemž svědčí desítky improvizovaných ateliérů na hlavním náměstí, kde se lidé nechávají zvěčnit v těch nejneuvěřitelnějších pozicích. Větší vzrušení prožívají snad jen během celonárodního svátku zvaného Nádam. Běhají se dostihy, zápasí, střílí lukem na terč, ale také se před zaplněným stadiónem cvrnkají kostičky na cíl.