Na houby

Přijměte pozvání na poslední houbařskou výpravu s dvojicí věčně se hašteřícího taty a kluka. Zjara zahájili svoje výpravy za houbami s mykologem Vladimírem Antonínem, kterého symbolicky požádají o pomoc i při svém závěrečném houbařském lovu.

Nejprve však navštíví výtvarnou galerii – houby se v moderním umění staly velmi silnou výtvarnou ikonou a v nedávné době proběhlo několik pokusů zmapovat toto téma systematicky. Poslední klapky houbařské série padly na přelomu října a listopadu, v době, kdy první mrazíky zastavily růst hřibovitých hub. Pokles teploty však potřebují mnohé druhy lupenatých hub. V lesích Moravského krasu tak naše trojice houbařů narazí na hlívu plicní, blízkou příbuznou oblíbené hlívy ústřičné. Obdivovat budou fantastické tvary korálovce bukového. Vladimír Antonín upozorní na nebezpečí, které hrozí při sběru lahodné opěnky měnlivé. Tato houba, které dali naši předkové přízvisko vánoční, je velmi podobná smrtelně jedovaté čepičatce jehličnanové. Jen zkušený houbař, který umí rozlišovat všechny důležité znaky těchto dvou druhů, si může dovolit opěnku bez obav sbírat. Nakonec dojde i na houby v našem prostředí nejvytrvalejší – na penízovku sametonohou a ucho Jidášovo. Obě tyto houby lze najít i v zasněženém lese, neboť ani mírný mráz nezničí jejich růst, pouze ho pozastaví. Příroda se ukládá k spánku, ale tata a kluk už začínají spřádat plány na jaro, vždyť houbařův rok vlastně nikdy nekončí!