(Sam šel na rande a musel s sebou vzít i Dianu.) Diana: Same, mrzí mě, žes musel jíst sám. Sam: To nic. O čem jste se vy dvě bavily? Diana: No, mluvily jsme o postmodernismu a odklonu od minimalismu v literatuře. Sam: Z ničeho nic mi sedět o samotě nepřipadá tak zlý.
(Cliff se s někým baví po telefonu.) Cliff: V životě už s tebou nepromluvím ani slovo. Sbohem. (bouchne telefonem) Norm: Cliffe, kdo to byl? Cliff: Chlap, který má tu drzost říkat si můj táta. Carla: A to se za to ani nestydí?
(Woody se baví se Samem o ženských signálech.) Woody: Teda, Same, přál bych si rozumět ženám jako vy. Nikdy nepoznám, jestli se ženě líbím. Carla: Víš, Woody, ženy svůj zájem dávají najevo nenápadně. Třeba já se svlíknu do naha a dám si do zubů růži. Woody: Budu si dávat pozor.
(V Cheers někdo zapomněl kabát a Diana se dívá do kapes, aby zjistila, kdo to byl.) Sam: Nemůžeš přece poznat, co je ten chlap zač, podle toho, co nosí v kapse. Diana: Jistěže můžu. Co máš v kapse ty? Sam: Podívej se tam sama, a pak mi to řekneš.
Cliff: Je o mně známo, že ve vědeckých záležitostech jsem užitečnej. Vlastně jsem strávil velkou část svého mládí v laboratoři. Carla: A byl bys tam doteď, kdyby tě ten šimpanz nenaučil, jak si otevřít klec, viď?
Frasier: Same, došel jsem k rozhodnutí, že musím zúčtovat sám se sebou. Carla: To tě bude stát pořádný balík. Frasier: Seberu zbytky svého roztříštěného života. A abych to mohl udělat, musím nejdříve dopadnout až na dno. Carla: Ty už jsi nejmíň tři patra pod ním. Sam:(na Carlu) Koukni se dozadu. Možná je tam někdo, komu bys mohla osolit rány.
(Norm se snaží přijít na dárek k výročí pro svou ženu.) Carla: U benzínky maj otevřeno, tak jí kup pixlu motorovýho oleje. Norm: Ha. No, to je moc vtipný. Woody: No a co takhle jí dát ten nejlepší dárek ze všech, pane Petersone. Noc plnou vášní. Norm: Kde že je ta benzínka?
(Carla, Cliff a Norm si připíjejí na Sama, který letí do Evropy za Dianou.) Cliff: Tak na Sama, který je teďka někde nad Atlantikem. Carla: Jestli má štěstí, je v něm.
(Sam telefonuje s Dianou, která odjela do Evropy.) Diana: Same, už pěkných pár hodin nám tu netopí. Je mi strašná zima. Ty jsi barman. Můžeš mi doporučit něco dobrého pro zahřátí? Sam: U telefonu.
(Norm chce vědět, jak dopadla Cliffova včerejší schůzka.) Cliff: Panebože, Norme. Copak ty nevíš, že podle psychologů může jedna noc povrchních slastí zabránit vzniku seriózního vztahu? Norm:(na Sama) Je to pravda? Sam: Jo. Já na to spoléhám.
(Diana se Samem se domlouvají, jestli spolu půjdou na hru.) Sam: Bude to rande? Diana: Ne, žádné rande. Myslím žádné opravdové rande. Bude to něco jako... Jak bys popsal večer s ženou, když víš, že nemáš absolutně žádnou šanci na sebemenší fyzický kontakt? Sam: První rande.
Frasier Crane: Tak mi, Same, poraď. Tys měl přece hodně žen, ne? Nestalo se někdy, že by některá volala jméno jiného muže? Sam: No. Nevím o tom, ale kdo by to poslouchal?
Sam: Hele. Můžu pro tebe něco udělat? Diana: Ne! Tenhle problém je pouze a jen mezi mnou a Frasierem Cranem. Zatím jen řeknu, že má tendenci zveličovat maličkosti. Carla: Chce, abys nosila vycpanou podprsenku?
Sam: Norme, ví, že jsi ženatý, že jo? Norm: Ovšem. Ví o Věře. Zmínil jsem se aspoň párkrát. Snubní prsten mám tam, kde ho každý vidí. V zastavárně na Boylston Street.
Norm: Co budu dělat? Cliff: No, to je jasný, Norme. Postavíš se tomu. Zachováš se jako chlap. A vyplníš jí každé přání. Norm: Děkuji, Cliffe. Poradí mi někdo, kdo měl v tomhle století rande?
Sam: Diano, pracuju pro vládu. Diana: Co má zase tohle znamenat? Sam: Já mám přísně tajnej úkol pro vlast. Diana: Ty jsi idiot! Sam: Ne, to je zástěrka.
Diana: Same, tohle nikdy neděláš. Chováš se jako blázen. A je už tak pozdě, že asi zmeškáš zítřejší pohřeb svého strýce. Sam: No tak mi řekni, jak si mám užít strejcův pohřeb, když ze mě děláš blázna? Co? Diana: Já vůbec nechápu o čem to tu mluvíš. Sam: Ale jo, když odcházím, řekneš něco takovýho, abys mě sem zase dostala pěkně zpátky. Jsem na silnici tak často, že změnili nápis na: "Vítej ve Vermontu, Same!"
Carla: Víš, když šéfuju tomuhle baru, vím, jak se asi cítí Bůh. Norm: Jak to? Carla: Jako bych naprosto ovládala osudy jiných lidí. Norm: Jo? Carla: Jo. Můžu jim namíchat moc silný pití a bude jim zle. Norm: Hm. Carla: Nebo jim přidám vodu a budou platit za nic. Nebo když se mi nelíběj, můžu do toho plivnout.
Cliff:(na Norma) Hele, teď jsi narazil na dno a je čas udělat opravy. Nahodit motor a vrátit se zpět na dálnici. Coach: Neříkej mi, že si taky rozbil auto. Cliff: Coachi... To je metafora. Coach: Na ty nejhůř seženeš náhradní díly!