Todorka: Děda se na mě taky snažil mluvit tak mile, jako vy se snažíte mluvit, a přitom byl bez sebe vzteky. Mgr. Koliha: Ale já nejsem bez sebe vzteky. Todorka: To mi přesně říkal děda a pak o mě přerazil tu lať. Mgr. Koliha: Já o vás nepřerazím žádnou lať. Todorka: To já vím. Mgr. Koliha: No to jsem rád. Todorka: Protože vy tady nemáte žádnou lať.