Todorka: Děda se na mě taky snažil mluvit tak mile, jako vy se snažíte mluvit, a přitom byl bez sebe vzteky. Mgr. Koliha: Ale já nejsem bez sebe vzteky. Todorka: To mi přesně říkal děda a pak o mě přerazil tu lať. Mgr. Koliha: Já o vás nepřerazím žádnou lať. Todorka: To já vím. Mgr. Koliha: No to jsem rád. Todorka: Protože vy tady nemáte žádnou lať.
(Dva sekuriťáci se baví o bombě nalezené na nádraží.) Petr: Já, jelikož jsem prošel tvrdým pyrotechnickým výcvikem, jsem vyhodnotil celou situaci a pověřil jsem Zdeňu, aby zavolal na naše vedení. Zdenda: Na policii. Petr: Ne na policii, na naše vedení jsem říkal, že máš zavolat. Zdenda: Aha, já volal na policajty. Petr: Co jsi jim řek? Zdenda: Řek jsem: „Bacha, na nádraží je bomba. A nedělám si srandu.“ Petr: Pak jsi řek co? Zdenda: Pak jsem zavěsil.