Námořní vyšetřovací služba L. A.

(Hetty s Natem jsou v přestrojení v pohřebním ústavu, když tam přijdou Sam s Callenem a předstírají, že jim společník ředitele ústavu dlužil peníze.)
Sam: Uvedl vás jako ručitele, to znamená, že nám dlužíte prachy a my jsme si pro ně přišli.
Hetty: Ano, ale nemůžete od tohoto gentlemana vymáhat dluhy někoho jiného.
Nate: Maminka má pravdu.
Sam: No, maminka by si měla sakra hledět svýho. Tenhle chlap nám visí 45 táců.
Hetty: Za copak?
Sam: Měla byste se naučit, kdy držet kušnu.
Hetty: Držet co?
Sam: Pokud nechcete, abych vám ji zacpal tím mrtvým psem, co máte kolem krku.
Hetty: Dovolte! Chci vědět, o co se tady jedná!
Sam: Je mi líto, prcku. Já nelíbám a nevysvětluju.
(Hetty s Natem odejdou. Na konci dílu si Hetty chce promluvit se Samem o jeho hraní.)
Hetty: Ta slova zněla opravdu skutečně.
Sam: Děkuji, Hetty. (Hetty pomalu přikyvuje.) Doufám, že se nezlobíte. (Hetty stále pomalu přikyvuje.) Cítím tady trochu nepřátelství.
Hetty: Oh, pane Hanno, já teprve začínám... Co jste myslel tím "prckem"?!

(Kensi a Deeks jsou v krematoriu a hledají podezřelého, když zjistí, že pec je zapnutá.)
Deeks: Rychle, podívej se, jestli je to Ian, než se mu rozteče obličej.
Kensi: Ty se podívej, jestli je to Ian, než se mu rozteče obličej!
Deeks: Já nechci.
Kensi: Já taky ne.
Deeks: Udělej to.
Kensi: Neudělám!
Deeks: Do pr... (Podívá se přes okýnko dovnitř a okamžitě ho vyděšeně zavře.) Není to on.
Kensi: Jsi si jistý?
Deeks: Jo. Jsem si absolutně jistý. Je to žena, co, doufám, zemřela poklidně ve spánku... Jo!

(Hetty hraje v přestrojení v pohřebním ústavu matku Natea, které právě zemřel syn.)
ředitel ústavu: Paní Fitzpatricková?
Hetty: Ano, ano. A tohle je můj syn... Chester.
ředitel ústavu: (Podívá se na malou Hetty a vysokého Natea.) Váš... syn. Oh. Váš otec musel být vysoký muž.
Nate: Nedělejte, že jste tatínka znal!

(Nate se po nějaké době vrací do LA a ptá se Callena, jestli si s ním nechce promluvit, když byl tak dlouho pryč.)
Callen: Víš, co opravdu chci? Chtěl bych někoho potkat. Jak jsi to udělal?
Nate: Jak...? No, to není zrovna moje specializace, ale, no... Rád bych nejdřív položil základy, víš? Poznat je nejdřív jako přátele.
Sam: Přesně tohle jsem mu říkal.
Callen: Ale jak dlouho, víš, než ji pozveš na rande?
Nate: No, to záleží...
Callen: Dobře, teď například.
Nate: To byl chyták... Je to skoro... tři roky.
Callen: Wow. Fakt si nemyslím, že mám na tohle trpělivost.
Sam: Opravdu nemá. Tři roky?
Nate: Když je to ta pravá, počkáš.
Callen: To je skvělý. Nate, díky za pokec.
Nate: Dobře. Díky, kluci. (Sam a Callen odcházejí.)
Sam: A tak se z psychologa stal pacient.
Callen: Nikdy nepoznal, když ho to zasáhlo, dokud už nebylo pozdě.
Nate: (Dívá se za nimi, když si to uvědomí.) Nesnáším, když tohle dělá!

(Kensi přijde do práce trochu naštvaná a Deeks si toho všimne.)
Kensi: Dobře, jestli to musíš vědět, tak jsem zabila další kytku. Od července je to už čtrnáctá.
Deeks: Počkej, to je ono? To je zdroj tvé nevrlosti?
Kensi: Byl to kaktus.
Callen: (nevěřícně) Zabila jsi něco, čemu se daří i v Údolí smrti?
Kensi: Jela jsem zpátky pro další, ale ten chlápek mě odpálkoval. Dokonce si mě vyfotil, aby si mě založil do seznamu.
Sam: Máš fotku v databázi zahradníků?
Deeks: Za zločiny spáchané proti kaktusu?
Callen: Je to sériová květinová vražedkyně.
Sam: Nevímej si jich. Není to tvá vina.
Deeks: Ne, jsem si docela jistej, že je.
Callen: Ledaže by to byla sebevražda. Vyfotila jsi místo činu?
Kensi: Proč mi tohle děláte?
Sam: Je to prací. Kdybys pracovala v kanceláři a měla normální pracovní dobu, tak by všechny ty kytky ještě žily... Možná.
Kensi: Jo, je to kvůli práci.
Sam: Jo, musíme se vzdát určitých věcí, abychom mohli dělat to, co děláme. Však víš.
Kensi: Jasně. Jako třeba mého snu o podomácku vypěstovaném oregánu.
Deeks: Vždyť ani nevaříš.
Kensi: Vařila bych, kdybych měla podomácku vypěstované oregáno.