Nana: Věci, které mě stresují, se nikdy nezměnily. Ale já nechci nic ztratit. Tak jsem si myslela, že bych se měla změnit. Jsem ráda, že se bojím ztráty něčeho.
Nana: Vždy jsem si myslela, že život je o tom stát si za svým, bez ohledu na to, jak silný proud je. Ale jít s proudem, není tak špatné. Tak dlouho, jak tě to bude posouvat dál.
Hachi: Mnoho věcí se stalo v mém životě a myslela jsem si, že mě změnily. Ale nakonec, nic se nezměnilo od té doby co mi bylo sedmnáct. Pokud bych si mohla udržet dnešní štěstí, nemusela bych se starat o zítřek.
Nana: Lidé říkají, že zjistíš, jak je něco důležité až tehdy, kdy to ztratíš. Ale myslím, že to opravdu poznáš, až když to po druhé vidíš tváří v tvář.
Hachi: Jestli bych se někdy znovu zamilovala, ráda bych, kdyby to byl trochu cool chlap. Někdo, komu nebude neustále vadit moje dětinskost, někdo kdo mi den po hádce přinese květiny. To je někdo koho potřebuji.
Hachi: Tehdy jsem si řekla, že se nechci už znovu zamilovat. Ale tu noc, kdy jsem se modlila pro tvé štěstí Nana, přes všechnu tu bolest co by to mohlo způsobit, chtěla jsem znovu snít a milovat někoho celým svým srdcem.
Hachi: Nechtěly jsme se rozloučit. Ale věděly jsme, že by to byl konec, pokud bychom byly od sebe. Nebyl žádný důvod si volat nebo psát dopisy. Jaký by to mělo smysl, kdybychom se nemohly pevně obejmout.
Hachi: Řekni Nano, jsi jako toulavá kočka, divoká a hrdá. Ale vidím rány ve tvém srdci. Jeden čas jsem si myslela, že je to cool. Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc jsi byla zraněná.
Nana: Právě teď jsem plná chamtivosti a marnosti, takže nemůžu s tebou žít jako předtím. Ale možná se takhle můžeme setkávat. Myslím, že prostě být spolu a mluvit by bylo hezké. Ale až zestárneme, kdy chamtivost a marnost bude úplně pryč, až budu unavená ze zpěvu, můžu se na tohle místo vrátit?
Hachi: Pravda je, že jsem ho vždycky milovala. Od prvního okamžiku kdy jsem ho viděla. Ale byla jsem zraněná. Možná jsem byla sobecká, ale byla jsem tak zraněná. Bála jsem se cítil větší bolest. Teď si vzpomínám, pokaždé, když jsem byla s Shoujim, cítila jsem se lépe. Objal si mě tajně svým srdcem, ne?
Hachi: Pamatuješ, jak jsme se potkaly? Venku hustě sněžilo, vlak zastavoval a pak zase jel. Trvalo nám pět hodin, dostat se do Tokia, ale ani trochu jsem se nenudila. Moc jsem toho o Naně neslyšela, ale věděla jsem, že bych to milovala, to co by mi Nana o sobě řekla.
Hachi: Nana je jako toulavá kočka. Divoká, svobodná a hrdá. Ale uvnitř svého srdce má rány. To bylo součástí jejího kouzla. Ale nikdy jsem si neuvědomila, kolik bolesti jsem jí přivodila.
Hachi: Vivienne Westwood, The Sex Pistols, Seven Stars, káva s mlékem a jahodový koláč. Lotosový květ. Naniny věci se nikdy nezměnily. Bylo to cool pro někoho, jako jsem já.
Nana: Ten pocit, co se zrodil v noci, jak bych ho mohla popsat? Slova jako láska nebo chtíč se prostě nezdají správné. Můžu to nazvat žárlivostí, úzkostí nebo potřebou. Dokonce i teď jsem nervózní, protože v době, kdy jsem s Renem, všechno kolem vypadá jako sen. Ren změnil můj svůj nudný život na iluzi, bylo toho mnoho, bez ohledu na to jak moc jsem se snažila ho chytit.
Hachi: Jak se dalo očekávat, život není vůbec sladký. Když jsem přišla do Tokia, myslela jsem, že bych mohla dosáhnout něčeho s vlastníma rukama. Není tomu tak. Chcete-li něco získat, musíte hodně bojovat. Ale není moc času chytit to, co chcete. Proč je to tak? A ještě důležitější je to, co že to vlastně chci?
Hachi: Trvalo nám pět hodin dostat se do Tokia, ale byla jsem opravdu šťastná. Pořád jsem mluvila o sobě a neslyšela jsem nic o tobě, Nana. Ale teď, když jsem tě lépe poznala, vím, že by jsi stejně nic neřekla.