Nejhorší spolubydlící
(Worst Roommate Ever)
Ok, I'm Not The Worst...
Když řeknu, že nesnáším dokumenty, a následně si uvědomím, že tady jedu na Netflixu vraha kočičáků, podvodníka z Tinderu a další podobné dokumenty řekl bych až staronového žánru realistického psycho-krimi-dokumentu, tak je mi stydno. Nicméně pro mě osobně má tenhle žánr dvě vlastnosti. 1. Příšerně mě odrazuje a nechci na něj za žádnou cenu koukat. 2. Když už se donutím si ho pustit, tak u toho brečím, vztekám se, nadávám a sjedu to maratonem za jednu noc.
Téma nejhorších spolubydlících mě ze začátku pobavilo, myslel jsem, že to bude možná i komedie, než jsme viděl první díl. Popisek jsem nečetl, takže jsem ani nevěděl, že to je dokument. Trošku mě zklamalo, že to je vše na jedno brdo o vrazích a podvodnících. Ne že bych čekal, že tam bude i něco vtipného, ale myslím, že spektrum nejhorších spolubydlících může mít i jiné nepříjemnosti než vraždy a pokusy o ně. Nicméně jak říkám, od prvního dílu u toho bulím, protože přece jenom každý ta oběť byla opravdu chudák, co dojel na něčí faleš, navíc jde často o lidi, co se skutečně nemohli bránit a je mi jich všech hrozně líto. Jsem rád, že díky dokumentu se o nich i obyčejní vidláci v České republice mohou dozvědět a poučit se. Dokument sice na jednu stranu oživuje staré rány, ale jak správně podotýká jedna z obětí, dělá to i proto, aby se ostatní poučili a dozvěděli pravdu, protože mnoho z těch pachatelů je na svobodě nebo je třeba brzy propustí. No a další věc je, že obětí může být skutečně každý, i já mám podobnou zkušenost, kdy u nás squatoval týpek, co se pokusil znásilnit ségru a pak nám kompletně vykradl dům, než navždy zmizel. Po tomhle seriálu mám pak skutečně chuť nechat si na každého potenciálního nájemníka, ne nájemníka, na každého potenciálního známého, vyhrabat jeho trestní rejstřík.
No ale když odhlédnu od té velmi silné emotivní stránky, která na mě působí a všechnu tu tíhu reality, která je ve filmařině potřeba, tak i celá technická stránka je velmi dobrá. Ono do tohohle žánru nejde zavést nic příliš inovativního, prostě tam pustíte rozhovor s obětí, pár fotek nebo video a jde se dál. Tady mě příjemně potěšily animace různých situací, které nebyly zaznamenané, i když to žádné novum taky nebude, ale celkově to na mě působilo svěžím moderním dojmem roku 2022. Filmaři se prakticky neangažují a nechávají mluvit aktéry, ti se nesnaží příliš přehrávat a střídají vcelku upřímný brekot s úsměvy nad vzpomínkami na lepší časy. Pro mě to je celé velmi příjemná záležitost a těším se na další dokumenty z dílny Netflixu, i když "dokumenty nesnáším". :)
Drsná realita
Takovéto seriálové dokumenty mám ráda. Ať jde o sériového vraha či vrahy nebo jen o jednu vraždu či jen napadení. Je to ze života, a i když je to drsná realita, i tak je to realita a na jednu stranu mě to zajímá. Tady se dokument zaměřuje na lidi, co hledají a najdou spolubydlící a co se z nich nakonec vyklube.
Líbilo se mi, že zcela dost drastické scény, např. napadení lidí bylo uděláno animovanou formou, takže jsem se na to v klidu mohla dívat i já. Že zde bylo použito heslo "Nesuď knihu podle obalu", který se řídím. Ať se mi člověk od pohledu zamlouvá či ne, tak se daného člověka snažím líp poznat, než si udělám celkový obrázek. A někdy to trvá i celý život a někdy se člověk i spálí.
Nejvíce mě tedy zaujal první, druhý a poslední případ. Ten třetí a čtvrtý byly zajímavé, ale pro mě ne tolik záživné, i když rozhodně to hezké nebylo. Ale zase moc drastické taky ne. Takovéto dokumenty mám opravdu ráda, tak doufám, že takových to dokumentů bude více. :)