Do nemocnice přijíždí ministerská komise, aby projednala stížnost zelinářky Dobiášové. Všichni před touto komisí postupně vypovídají a Karel Sova při své výpovědi označí nemocnici v Boru jako „určitě ne na takové úrovni jako špičková pracoviště v Praze“. Blažej prudce a rozhořčeně vytýká Karlovi jeho nesolidárnost s ostatními. Tenhle konflikt je největší a nejtěžší jaký ortopedie poznala. Karel však není ochoten přiznat vůbec nic, ani své vlastní ženě. Doktor Štrosmajer cítí jako svou povinnost informovat o tom starého pána v Týništi.
Arnošt Blažej se odhodlává jít za Inou do porodnice a říct o všem i své ženě. Nečeká ho nic míň než definitivní odchod z domu.
Doktor Štrosmajer při jedné z operací dostane těžký srdeční záchvat, doktorka Králová ho rychle odváží na své oddělení. Mladý Peterka musí chtě nechtě dokončit operaci za něho a udělá to dobře. Doktor Štrosmajer, sotva se z infarktu probere, už vede s Danou Královou opět svůj proslulý dialog.