Neviditelní

Laušman: Je možný, že mě zdravily ryby?
Eda Baretti: Ne, to je blbost.
Johana: Na venkově zdravěj, v Praze jsou voražený.

Laušman: Hlavně po mě nic neopakuj. Mohla by jsi tam mít odposlech.
Monika: Jé, to by bylo super. Konečně by mě někdo poslouchal.

Monika: Ale já Ivího miluju.
komisařka Jará: A Jágra jste taky milovala?
Monika: Samozřejmě.

komisařka Jará: Dva muži vyluxovali tlustou hadicí nic netušícího občana. Udělalo to cuc a občan zmizel.

Otec Voda: Aniž jsme to tušili, hrálo se o všechno, a aniž jsme to tušili. Všechno začalo tím Edovým závodem s hovnocucem.

vodník: Ono poslat na někoho hovnocuc je blbý, ale...

Laušman: Od tý doby, co mě vytáhly, se cítím tak nějak šťastnější.
Vydra: To přejde.

doktorka Mráčková: A koho bychom měly konkrétně oslovit Noro?
Vydrová: Tak to snad víte vy, kdo má z vodníků vliv na policii. Kníže? Kalous? Japonec? Nebo velkej Andrej?
Česilko: Tady je na to každý krátkej, to by musel přijít tlak z venku. Obama, Merkelová...

Vydrová: Přinesly mi divnou vodu. Díky ní mládnu. (otočí se a má fousy) No, tak i když s jistými průvodními potížemi. (pohladí si vousy)
Vydra: To je neuvěřitelný.
Vydrová: Hm, že jo?
Vydra: Takový vousy jsem vždycky chtěl.
Vydrová: No, já ne!
Vydra: Tak se ohol.
Vydrová: Narostou mi nový. Už jsem se holila.
Vydra: S čím?
Vydrová: No, tvým strojkem, přece.
Vydra: Sdílím se svou ženou holicí strojek?
Vydrová: No.
Vydra: Nová dimenze intimity.
Vydrová: To je všechno co mi k tomu řekneš? Já myslela, že mi to pomůžeš vyřešit.
Vydra: Ráno moudřejšího večera. Pojď si lehnout, stará vojno.
Vydrová: Ha, ha.

otec Voda: (modlí se předtím, než se má milovat s komisařkou Jarou) Svatý Jane, Křtiteli náš, jediný a opravdový, to co se zde stane, přijmi jako holt tvé moudrosti. A teď pomož svému služebníkovi. Zařiď, ať ten malý nehodný červík povstane ke tvé slávě a vyroste tak, jako ty jsi vyrostl v očích nás, pravých věřících a tak vydrží aspoň deset minut. Kámen.

doktorka Mráčková: Dalo by se to tedy shrnout jako deziluze?
komisařka Eva Jará: Nemůžu mít deziluze, když jsem neměla ani iluze.
doktorka Mráčková: Cítíte se být depresivní?
komisařka Eva Jará: Deprese, jako něco, když je člověk smutný víc, jak odpovídá situaci?
doktorka Mráčková: Tak, řekneme.
komisařka Eva Jará: Já se cítím dost blbě. Ale to naprosto přesně situaci odpovídá. Já bych dokonce řekla...
doktorka Mráčková: Ano?
komisařka Eva Jará: Že lidi, kteří dneska nejsou depresivní, jsou podezřelí. Já když vidím někoho rozesmátého, já bych ho nejradši rovnou legitimovala.
doktorka Mráčková: Už jste to někdy udělala?
komisařka Eva Jará: Ne, nejsem ve službě.
doktorka Mráčková: Existuje nějaká zájmová činnost, kde byste se třeba náhodou odreagovala?
komisařka Eva Jará: Jako, že bych chodila zatýkat do nějakého kroužku?

Daniela Vydrová: (prohlíží fotky svého syna) Takové krásné miminko to bylo. Vyrůstal obklopený láskou. Tak jsme se mu věnovali. A teď topí.
Hubert Vydra: Jak nějaká socka.

Daniela Vydrová: (ke svému synovy Robertovi) Třináct utopených na Vltavě. Jsem porodila idiota.
Hubert Vydra: No tak Noro, nač ta ostrá slova. A o pár suchých víc, nebo míň.

doktorka Mráčková: Biskupe, neblbněte, je to vo hubu, je to spasitel. Když budeme chytrý, tak nám může být užitečný.
biskup Láska: Ne, zase se nám přemnožíte a na mě budou nepříjemní, že zase Češi dělají furt nějaké problémy.
doktorka Mráčková: Furt... Jak furt? Naposled Husiti a to už je dávno.
biskup Láska: Pro nás je to nedávno.

doktorka Mráčková: Vy chcete, abychom si ho zabili sami, co?
biskup Láska: Svým způsobem ano. Zabít Mesiáše se někdy nevyplácí. A já to nebudu riskovat.
doktorka Mráčková: A já snad jo? Jste se zbláznil. Zabít proroka, vždyť je to horší jak otcovražda.
biskup Láska: Jste agentka, tak to uděláte v rámci pracovních povinností. No a to je polehčující okolnost.

doktorka Mráčková: (baví se o Laušmanovi) Aspoň chápete, že není jednoduché ho zabít. Ani ten váš Krysa to nedokázal. Jeho potkani ho nechtěli žrát. Samičky si lehaly na záda a samečci utekli rovnou.
biskup Láska: Mesiášové vždycky dělali problémy. A jak dobře víte, zabít se dají.
doktorka Mráčková: Myslíte ukřižovat?

komisařka Eva Jará: Navíc, mafiáni se můžou aspoň spolehnout na sebe, ale my se podrážíme navzájem.

strážmistr Stanislav Trpělka: O čem jste se bavili?
komisařka Eva Jará: Snažil se mě přesvědčit (Laušman), že státní správa je ještě větší svoloč, než mafie.
strážmistr Stanislav Trpělka: Ale to není pravda, že?
komisařka Eva Jará: Nebudu vám lhát Stando, je.

Laušman: Jo a ještě musíme otevřít nějaké tajná konta, budeš to muset jít zařídit.
Monika: (znuděně) A kam?
Laušman: Ministerstvo financí.
Monika: Na ministerstvu financí dělají tajné konto? Tajné jsou přece proto, aby o tom ministerstvo financí nevědělo?
Laušman: Ale dělají i jinde, ale tady je dělají nejlíp. Tak přece jenom ví nejlíp, jak se obejít.

Dominik Sikorský: Ako dlho sa poznáme?
doktorka Mráčková: Myslíš, jak dlouho spolu spíme? Od té doby, co ti přidělili Prahu.

doktorka Mráčková: Zabil si ho?
Dominik Sikorský: Nejako mi to nešlo. Keď on je v tej svoju naivite až tak roztomilý.
doktorka Mráčková: To je dobře.
Dominik Sikorský: Tešil som sa na teba. Keď niekoho zabijem, tak to mi normálne pokazí celý večer.

Daniela Vydrová: Ale kdyby to fungovalo, tak by to byl největší objev Jaký–li lidstvo udělalo. A tebe vyhlásí za svatého.
Hubert Vydra: Za svatého vyhlašují lidi, co to sice mysleli dobře, ale dopadli blbě. Díky, zůstanu u podnikaní.

doktorka Mráčková: Víte s Rašínem je problém, on se nám někde zaběhl, hledáme ho.
Eduard Baretti: Devadesátiletý králík, který pokud vím, tak sedí a čumí, tak se s ničeho nic zaběhl, jo?
doktorka Mráčková: Jo.
Eduard Baretti: Prostě si vzal kecky a šel na tramvaj, že jo?
doktorka Mráčková: Jo. Já vím, zní to divně.

Hubert Vydra: Copak dělal mladý pán celý den?
Robert Vydra: Nic.
Hubert Vydra: Kéžby, volal mi policejní ředitel, mladý se sázel v bazénu.
Daniela Vydrová: Opravdu? Vyhráls?
Robert Vydra: Ten chlap se utopil.
Daniela Vydrová: Nešika.
Hubert Vydra: Zneužití vodnických schopností, to mi během voleb, omažou o hubu!

Ondřej Hejma: (hraje sám sebe – vodníka) Ty vole, namátkou. Restituce všech přehrad od začátku tisíciletí. Kašli na to, budeme radči na pivko.
Eduard Baretti: Když každý půjde na pivko…
Ondřej Hejma: Tak každý bude spokojený. Stejně ožralý, tudíž spokojení. A život půjde dál.