Neviditelní

Eduard Baretti: Za desáté, navrhujeme, aby ve státním znaku, vedle lva, byl rak jako symbol čisté vody.
Johana Baretti: (připravuje mu snídani) A žábu s tvarohem?
Eduard Baretti: No vidíš. Žába je lepší. Souš i voda. Na tom bychom se s nima mohli shodnout. Tak, za desáté, lva nahradit žábou.
Johana Baretti: Myslíš, že toto ti někdo podepíše?
Eduard Baretti: No jistě, spousta lidí je na mojí straně. I v radě.
Johana Baretti: (vezme do ruky text, který její otec psal) Za sedmé, kontrola nad těžbou z mořského dna.
Eduard Baretti: No Američani nebudou rádi.
Johana Baretti: No to nebudou. Co myslíš, že udělají?
Eduard Baretti: Vyhlásí nám válku?

Robert Vydra: Hele nemáš nějaký prachy?
jezina Agla: Synek z bohatý rodiny si chce půjčit od jeziny?
Robert Vydra: Jezina přítel člověka, ne?

Hubert Vydra: Přátelé. My nemáme ani na dávky vodnickým matkám samoživitelkám. Nemáme na proti chlorovou prevenci. Nemáme na výzkum početí v tlakový komoře. My nemáme na nic. A tady chceme začít průzkum podzemí? Kde na to chcete vzít peníze?
členka velké vodnické rady: Tak bychom si na to třeba mohli půjčit.
Hubert Vydra: Jenom hňup žije na dluh.

(Monika je přítelkyně Laušmana.)
strážmistr Stanislav Trpělka: A kam teda jdete?
Monika: To je tajemství, já vám to nemůžu říct.
strážmistr Stanislav Trpělka: Ale já nejsem ve službě.
Monika: Nejsem blbá. Až budete ve službě, tak si přece budete pamatovat, co jsem vám řekla, když jste ve službě nebyl.

Robert Vydra: Můžu se tě na něco zeptat? Co u toho topení cítíš?
Berková: Ty to fakt neděláš? Říká Freud, že to dělají všichni a ti co ne, tak to dělají do teď.
Robert Vydra: Já teda fakt ne. Cítíš u toho nenávist? Když je topíš?
Berková: Vůbec, spíš mě přitahujou.
Robert Vydra: Jako eroticky, jo?
Berková: Hmm, trochu.
Robert Vydra: A musíš je topit úplně? Nestačilo by jenom přitopit?
Berková: Když už jsi začal o té erotice. Ty bys v půlce přestal a šel bys pryč?
Robert Vydra: To je blbý.

strážmistr Stanislav Trpělka: Moc používáte levou hemisféru, paní komisařko, mluvíte pak sice logicky, ale pravda bývá většinou v té pravé. Intuice, chápete?

otec Voda: (dává poslední pomazaní Ivanu Lanšmanovi) Svatý Jane, Křtiteli náš, jediný a opravdový, přijmi pod hladinu pana Laušmana, a odpust mu hříchy, ze kterých se vyzpovídal, že okradl dopravní podniky, České dráhy, silnice a dálnice, jakož i letiště a aerolinky, energetiky a ekology, že krátil daně, kradl a zabíjel... výjimečně. Svatý Jane, vydělané miliardy by dal na charitu, ale nemůže si vzpomenout na zahraniční konta, na kterých jsou uloženy, protože jsou tajná. Svatý Křtiteli přimluv se u Boha všemohoucího, ať bratru Lanšmarovi odpustí. Zatracen buď Herodes a zatracena buď Salome a jejich potomkům budeme se mstít a topiti je po všechny dny až do velkého soudu. Kámen.

Ivan Laušman : (projíždí se po Vltavě v motorovém člunu) Ta Praha je z vody báječná. Hele, to je moje. Ty baráky taky. Vidíš ten palác? Ten jsme chtěli koupit. Ale zjistili jsme, že je tan nějaká nastrčena firma. Tak jsme to nechali prověřit. Víš, na co jsme přišli? Že to patří taky mně. Taky dobrý barák (ukazuje na Národní divadlo), chtěli jsme tam hotel, ale furt tam hrajou, nechápu.

(Potom, co v rádiu zveřejnili zprávu, že policie vyšetřuje další zakázku, kterou získal lobbista Ivan Laušman od ministerstva financí. Předmětem zakázky bylo ruční přepočítání peněz uložené v národní bance a za každou přepočítanou korunu si firma Ivana Lašmana účtovala 50 haléřů.)
Johana Baretti: Padesát haléřů za spočítání každé koruny, není vám to blbý?
Ivan Laušman: Původně jsem chtěl šedesát.
Johana Baretti: Vždyť jste si toho půlku ukradl.
Ivan Laušman: Já bych neřekl, ukradl. Vité co? Stát to rozfofruje, Bůh ví jak. Takhle se z toho aspoň něco zachrání a rozumně investuje.

Ivan Laušman: (vysvětluje, co dělá lobbista) No někoho uplatíme, a pak si rozdělíme, co se ukradne.

Daniela Vydrová: (prohlíží složky) Krausová Hana, doktorka filozofie, dokázaný rodový původ od roku 1633, to jsou ti nový zbohatlíci po třicetileté válce.

hlasatel zpráv z radia: Po včerejších deštích spadl již pátý železobetonový most na dálnici D37, znalci odhalili, že v konstrukci chybělo nejen železo, ale i beton.

Eduard Baretti: A co počasí?
Hubert Vydra: No tak, první dny modrá obloha. Ale pak hezky, déšť, mlha, no krása.

přítelkyně Laušmana: A ty fakt žiješ bez chlapa? A kde bereš peníze?
komisařka Eva Jará: V práci.
přítelkyně Laušmana: A stačí ti to?
komisařka Eva Jará: Tak co normální ženská potřebuje. Telefon mi platí, náboje dostávám.
přítelkyně Laušmana: Ale ono to není špatný žít s chlapem, akorát dlouhou trvá, než si ho vychováš.

policista: (Pozoruje loď.) A ještě je tam třetí osoba, v trenýrkách a v nějakým kabátě. Vypadá to na Laušmana.
komisařka Eva Jará: V trenýrkách a v kabátě? Se také mohl oblíknout něco pořádného. Až ho budu zatýkat. Aspoň kvůli fotkám. Já jsem si vzala podpatky.

strážmistr Stanislav Trpělka: Přišel jsem nahlásit, že tu slečnu znám.
komisařka Eva Jará: To jste si uvědomil až teď?
strážmistr Stanislav Trpělka: To jsem si uvědomil hned, ale ona mě zachránila před utopením, tak jsem přemýšlel, jestli ji můžu udat.
komisařka Eva Jará: Stando, proboha, vy jste policajt, a když policajt něco vypátrá, tak tomu neříkáme udání.