Jonathan: Jak dlouho už jste spolu? Angela: V listopadu to bude dvacet let. Jonathan: Páni! Blahopřeji. Angela: Ale kde, je to manželství, Jonathane, ne věčná blaženost.
Richard: Máš pravdu, občas je to tady trošku divočejší, ale jeden s druhým hrajeme fér. Zachránil jsi mého syna a za to jsem ti vděčný, ale jestli nebudeš s námi, tak s tebou zatočíme tak, že budeš volat maminku. (Koukne na Jonathana.) Jak velkou máš nohu? Jonathan: Osmačtyřicet.
Richard:(Jonathanovi) Víš, měl jsem o tobě svoje pochybnosti. Pochybnosti jsou bohužel součástí podnikání, které provozuji. Corkyho žárlivost je velice nakažlivá. I když to není úplně žárlivost… jako spíš chtíč. Co by jenom dal za noc strávenou s tebou. Vlastně já vím přesně, co by za to dal. Protože by si to dal do účetnictví. On tomu Corky říká „odkorkování“.
Richard Roper: Nikdo neví, co budeme prodávat. Jediné, co je zajímá, je zisk. Peníze. Nikdo to nechce vědět, protože kdyby o tom věděli, nemohli by v noci spát.