Pevně věřím, že takto nějak by asi vypadalo i Mighty Boosh, kdyby to Barratt neusměrňoval. Fieldingova vlastní show jsou šílené omalovánky, které jsou na jednu stranu plné velmi originálních nápadů, ale některé vtipy moc nepadají na úrodnou půdu.
Druhá série mi přišla trochu povedenější, hlavně kvůli faktu, že se odporstila od skečů, byla dějovější a především si ještě více dělala srandu ze své podstaty. Momenty jako omlouvání se za první sérii nebo tragédie v podobě nenapsaného konce epizody, patří k těm, proč takové seriály vyhledávám.