(Prostitutka běží k Willovi.) Prostitutka: Jsem celá zadejchaná, jak k vám běžím. Moje přítelkyně mi řekla, že mě hledá lahodnej kus čokolády v obleku. Ahoj.
Gibby: Jsem tady už dlouho. Lilly: No a co? Gibby: Nejsem hloupej pobuda z ghetta. Scotty: Ne, jsi hloupej hejzl a na kauci zapomeň. Gibby: Chci právníka. Scotty: To zabere pár hodin. Lilly: Možná jsme ztratili papíry. Necháme vás zavřeného přes víkend.
Della Morris:(Zpívá.) Navštiv ten známý kabaret... Nick:(Zpívá.) ...z roku, kdy swing byl král. Lilly: Muzikály nesnáším. Nick: Mělas mě vidět v osmý třídě jako Dannyho Zuka v Pomádě. Zbourali jsme barák.
Lilly: Vrážíš peníze do sázení? Scotty: Jo. Lilly: Kdybys vyhrál, přestal bys dělat? Scotty: Ne, dělal bych dál to, co dělám. Jen bych se možná oblékal trochu elegantněji, pokud to ještě jde. A taky bych se víc vytahoval. Lilly: Pokud to ještě jde.
(V archivu teče voda z trubek na krabice.) Scotty: Krucinál. Lilly: Jo, děravý trubky jsou to nejlepší pro archiv odložených případů. Scotty:(vytáhne mokrou zničenou krabici) Hm, u soudu to udělá dojem.
Janice: Á, Lilly Rushová, jediná žena ve Philadelphii, která pracuje na vraždách. Nick: No vlastně už tam máme dvě. Já jsem detektiv Vera, nezajímavý mužský tvor.
Scotty: Matka oběti považuje graffity za umění? Lilly: Ne, jenom za součást umění. Tady si lidé napíšou nějaký vzkaz a přilepí ho na stěnu. Scotty: A za to si lidi platí? Lilly: Jo, je to umění.
(Celý tým si objednal čínu. Nick si vezme od Kat pár nudlí.) Kat: Co to děláš? Nick: Myslel jsem, že jsme jedna rodina. Kat: Vypadám snad jako tvoje příbuzná?