Ohnivý kuře

Didi: Chtěla bych se zeptat, jestli je pravda, že jste můj táta.
Dan: Tvůj táta? Ty jsi vo něčem takovým mluvila s mámou?
Didi: Tak jste, nebo ne?
Dan: Neměla bys bejt ve škole náhodou?
Didi: Jo, měla, ale tohle je důležitější. Tak jste?
Dan: Ví máma, že jsi tady?
Didi: Ne, neví.
Dan: Takže si myslí, že jsi ve škole?
Didi: Jo, asi jo. Tak jste?
Dan: Nebude se náhodou bát, až jí z tý školy zavolají, že tam nejsi?
Didi: Vy se vyhýbáte odpovědi.
Dan: No, možná vyhejbám. Ale možná tvoje máma taky teďka někde šílí, protože neví, kde jsi, a bojí se vo tebe a to je důležitější.
Didi: Pro mě ne.
Dan: Ale pro mě jo. Takže milá paní inženýrko, my se teď sebereme a půjdeme za ní. Myslím, že na tuhle rozmluvu bysme měli bejt tři.